Praha - Platnost desetihaléřových a dvacetihaléřových mincí, tedy nejmenších drobných mincí v oběhu, dne 31. října 2003 definitivně skončila. Hlavním důvodem, proč se je Česká národní banka rozhodla stáhnout z oběhu, byla prý jejich nepraktičnost, vysoké výrobní náklady a ztráta funkce oběživa. Počet českých kovových platidel se tak snížil z devíti druhů na sedm a mincemi s nejnižší nominální hodnotou se toho roku staly padesátníky. Ty však 31. srpna 2008 byly z oběhu rovněž staženy, a tak se české haléřové mince staly definitivně minulostí.
Haléř, jako nejmenší nominál korunové měny, zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky. Původ této mince je ale mnohem starší. Drobná stříbrná mince se razila již ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazývala denarius hallenses. Odtud německy heller a následně pak česky haléř.
Na českém území se haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století. Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů.
