Šardice - Po více než půl roce se obyvatelé Šardic na Hodonínsku konečně dočkali opravy místní silnice, ta se tam propadla letos v březnu v důsledku bývalé důlní činnosti. V obci se nejedná o nic mimořádného. K menším propadům zde dochází opakovaně, většinou ale na polích, která obec obklopují. Teprve díra v silnici ovlivnila život v obci. Do poloviny listopadu by ale měla zmizet provizorní panelová cesta a obec se otevře i nákladní dopravě.
Šardice se zbavily kráteru v silnici, po více než půl roce
Jáma, která zkomplikovala dopravu v Šardicích i celém okolí je zasypaná a po odbornících, kteří v uplynulých týdnech prováděli pilotáž, teď nastoupili silničáři. Ti dělají v tuto chvíli spodní vrstvu a pravděpodobně ještě o víkendu začnou vozovku pokrývat asfaltovým kobercem.
I když se do obce opět vrátí nákladní doprava, místní obyvatelé si oddechnou. Nebudou totiž muset objíždět díru po provizorní cestě. Kvůli kráteru, který se v silnici objevil v březnu, prodělávaly i firmy, které musely s auty nad 3,5 tuny ujet navíc 30 kilometrů. Například místní vinařskou firmu stála díra ve vozovce desetitisíce korun navíc.
I když se mohlo zdát, že se celou dobu na místě havárie nic neděje, odborníci tento dojem vyvraceli. „Nejdříve jsme provedli 3 průzkumné vrty, pracovali jsme s georadarem, museli jsme vyhodnotit a zpracovat projekt, vypsat výběrové řízení,“ popisuje složitost uvedení silnice do původního stavu technik Ivo Tichý.
GALERIE
Díra místním komplikuje cestování i podnikání
Kráter není jen v silnici
Propady půdy v okolí Šardic nejsou ničím mimořádným. Zasažena je oblast, kde se v minulosti těžil lignit. První zmínky o těžbě pocházejí už z roku 1820. „Nejvíc se tu těžilo mezi lety 1942 až 1992. Letos to už ale bude dvacet let, kdy se doly zavřely, a těžební práce ustaly,“ uvedl bývalý horník Miroslav Gregorovič, který v dolech pracoval téměř sedmadvacet let.
Půda se od roku 1993 pravidelně propadá u Kyjova, na Bzenecku, Mikulčicku či Dubňansku. Zkušenosti s tím má i bývalý traktorista Josef Kyselka. „Jezdil jsem s traktorem pětačtyřicet let. Nyní už je to lepší, ale v devadesátých letech se tu půda propadala neustále. Například jsme jeden den sekali trávu na louce a druhý den už byla na stejném místě osm metrů hluboká jáma,“ popsal svou zkušenost Kyselka.
Gregorovič si propady vysvětluje zejména podložím v oblasti. „Dochází zde ke střídání geologických vrstev – jílů a bází písku. Do toho se objevují zavodněné horizonty. I výška a malé nadloží sehrávají svou roli,“ řekl Gregorovič.
Rozhovor s technikem Ivo Tichým (zdroj: ČT24)