Ve škole nás učili, že „mediální obsahy“ vyprávějí archetypální příběhy, které si lidstvo předává od nepaměti. Někteří autoři, na něž mediální studia odkazují, mluví dokonce o mýtech. Podle těchto teorií nám televizní zpravodajství stále dokola přináší mýty o obětích, zločinech a podvodech, hrdinství anebo jiných světech. Něco na tom určitě je. Nedávno jsem viděla vedle sebe dva silné příběhy, v nichž jedni trpěli a druzí se vymlouvali. A bohužel, oba bez happyendu.
Pořad Týden v regionech ze začátku prosince můžu jenom doporučit. Dozvíte se v něm, jak moc se liší realita, kterou žijí takzvaně obyčejní lidé, a ta politiků. A taky částky, v nichž se tyhle dva navzájem si jiné světy pohybují.
Obyčejní lidé vystupují v prvním příběhu. V něm se dozvídáme, že v Brně neuspěl program, který měl pomoci lidem žijícím v obecních bytech zvládnout jejich dluhy na nájemném. Tedy dvě ženy, které v reportáži vystupují, je vlastně zvládly. Byly schopné splatit městské části desítky tisíc korun. Druhou šanci, kterou jim název projektu sliboval, už ale nedostaly. Naopak městská část jim po zaplacení dluhu neprodloužila nájemní smlouvy a vyměřila penále. Jedna nájemnice dostala účet na téměř devět set tisíc korun, druhá přišla o děti. Už nemá jisté bydlení, takže její potomci putovali do ústavu. Povídám to kamarádce, vzděláním sociální pracovnici. Říká mi, že tohle se snad dělo jen v devadesátkách. Inu, retro je pořád v módě a devadesátky zrovna v kurzu.
Politici a příběh druhý. V českých podmínkách ho můžeme nazvat „opencard z Brna“. V moravské metropoli ovšem politici neutopili peníze za všemocnou kartu, ale abstraktní informační systém, který měl zpružnit komunikaci mezi úředníky. Zaplatili za něj přes sto milionů korun, nedostali takřka nic. A tak divák udiven sleduje výmluvy a vysvětlení, proč a jak a nač, aby to rozsekl náměstek primátora lakonickým „to se někdy stává.“
Ano, to se někdy stává, že někam pošlete sto milionů korun a nic za ně nedostanete. Taky se někdy stává, že nezaplatíte nájem. Jenže zatímco kvůli milionům se neděje nic, kvůli desítkám tisíc se vám změní celý život. Už jsme si zvykli na to, že si politici žijí svoje funkční období, během něhož si dávají stále další šance. K tomu, aby lidem žijícím si vlastní životy neposkytli ani jednu navíc, bychom ale lhostejní být neměli.
