Rusové začínají dobývat Groznyj

Groznyj – Již záhy po rozpadu Sovětského svazu se čečenští nacionalisté vehementně zasazovali o nezávislost jihoruské horské oblasti s centrem ve městě Grozném. Odmítli se oficiálně přidělit k nově vzniklé Ruské federaci, a tak rozpoutali válečný konflikt, který s mírnými přestávkami trvá dodnes. Po řadě neúspěšných intervencí ruských vojsk do oblasti blízko hranic s Gruzií došlo 11. prosince 1994 k mohutné ofenzivě, která vyústila v krvavou bitvu o Groznyj v posledních dnech roku. Čečenské jednotky dokázaly své město i přes značnou početní nevýhodu ubránit a svého soupeře překvapivě porazily. K dobytí Grozného došlo až v únoru následujícího roku. Obsazení strategického místa však pouze odstartovalo další sérii tuhých bojů v horských oblastech. Ruským vojskům se postavily četné partyzánské jednotky, které ovládaly i několik měst.

Počátkem prosince 1994 se na jih Ruska přesunulo možná až 40 tisíc záložních vojáků. Postup na Groznyj byl doprovázen také silným bombardováním. Na Silvestra sice Rusové vpadli do města, avšak kvůli strategickému selhání se s houževnatými Čečenci nedokázali vyrovnat. Pod neúspěch se také podepsal nedostatečný výcvik intervenčních vojáků i selhání komunikace. Přesto byla během pouličních bojů zničena zhruba polovina města. Konflikt probíhal za nezúčastněného postoje západních zemí, které se odmítly mísit do vnitřních záležitostí Ruska.

Dobytí města odstartovalo represe

Zesílené bombardování a změna taktiky nakonec pomohly k dobytí čečenské metropole o několik týdnů později. Rusové získali pod svou kontrolu asi čtyři pětiny čečenského území, na něž dosadili vlastní, Moskvě podřízenou správu. Novou motivaci radikálů však rozpoutal ruský teror, kterému byli čečenští obyvatelé vystaveni.

Teroristický čin pod vedením Šamila Basajeva v nemocnici ve městě Buďonnovsk donutil ruské vedení k mírovému vyjednávání a stažení svých vojsk. Střídání bombových útoků a útoků separatistů nakonec pomohlo Čečencům ke znovuzískání Grozného v srpnu 1996. Byla tak završena tzv. 1. čečenská válka. K opětovnému střetu zbraní však došlo za pouhé tři roky.

  • Čečenští povstalci zdroj: ČT24
  • Povstalec v ulicích Grozného zdroj: Specwar.info

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...