Praha – Rakušané nedělají problémy jen kvůli Temelínu, ale i kvůli sousedským vztahům. Své o tom může vyprávět česká podnikatelka, která si v Rakousku koupila penzion a dnes nemá nic. Nezávislý soud jí po předchozích sousedských sporech omezil právo využívat jedinou přístupovou cestu, která byla pro její podnikání klíčová. Podnikatelka tak přišla o několik set tisíc investovaných eur, s čímž se nehodlá smířit.
Česká podnikatelka Jana Václavíková se rozhodla investovat své peníze ve světoznámé lyžařské oblasti Schladmingu v sousedním Rakousku. V roce 2005 tam koupila penzion v malé obci Gröbming. Ten byl původně pouze pro deset osob, nicméně paní Václavíková měla od počátku v úmyslu provozovat penzion větší. „Než jsem koupila penzion, tak jsem měla příslib radnice Gröbming a živnostenského úřadu Gröbming, že mne budou podporovat v podnikání a v cestovním ruchu,“ popisuje Václavíková.
Spolu s podpisem smlouvy získala i právo neomezeně využívat jedinou přístupovou cestu, což bylo úředně potvrzeno v pozemkové knize. Vaclavíková ihned po podpisu smlouvy začala provozovat živnost, nicméně v té době neměla vyřízené živnostenské oprávnění. To vykopalo válečnou sekeru s jejím sousedem, který je všeobecně v obci znám jako nesnášenlivý člověk.
Vykopaná válečná sekera znamenala konec podnikání
Soused zavaloval úřady stížnostmi a nakonec využil první příležitosti, jak paní Václavíkové podnikání znemožnit. Od příbuzné získal v roce 2006 do svého vlastnictví jedinou společnou přístupovou cestu a původně neomezené právo užívání cesty za pomoci soudu omezil jen pro potřeby rodinného domu a ne penzionu. Po tomto rozhodnutí tedy nemohl být penzion nabízen desítkám turistů, ale pouze rodině a nanejvýš deseti cizím osobám.
Logické vyústění bylo nasnadě – penzion prodat. To se ale nepodařilo, neboť rakouští sousedé se postarali o negativní reklamu vyvěšováním různých cedulí a odradili tak zájemce. Jezdili tam alespoň tedy rodina a známí paní Václavíkové. Sousedé se ale snažili prokázat, že do penzionu jezdí víc než soudně povolených deset turistů. Paní Václavíková se musela bránit novým žalobám u soudu. Neustále se jí zvyšovaly výdaje bez možnosti příjmů, až penzion skončil v dražbě. Penzion nakonec vydražil za trojnásobek jeho hodnoty jistý Martin Moser, což je syn problémového souseda.
Otázkou zůstává, jak mohla paní Václavíková podnikat, když podle úřadů a radnice neměla od počátku příslušná povolení. Jisté je, že to vadilo hlavně sousedům, nikoliv úřadům samotným. Veškeré podnikání ovšem spělo ke konci v okamžiku, kdy byla české podnikatelce soudně omezena přístupová cesta k penzionu. Nezávislý právník považuje právě tento moment za protiprávní a stejný názor mají i jeho rakouští kolegové.
„Byla poškozená tím, že přišla o své investice, které vložila na území Rakouské republiky. Pokud zahájí své rozhodčí řízení před rozhodčím soudem ad hoc v Rakousku, myslím, že ten úspěch by mohl být reálný,“ míní právník a expert na rakouské právo Jiří Švihla.
