Štípa (Zlín) - Půlnoční mše, připomínající narození Ježíše Krista, patří pro mnoho lidí ke koloritu Vánoc – stejně jako stromeček, dárky a smažený kapr. Kostely navštěvují i ti, kteří na bohoslužby běžně nechodí. Například v mariánském poutním chrámu ve Štípě u Zlína si proto lidé neměli ani kam sednout.
Pár minut před začátkem půlnoční bohoslužby se ve štípském chrámu tísnily čtyři stovky návštěvníků. Takový počet lidí se tam shromažďuje jen velmi výjimečně. „Nevěřícím lidem je bližší připomínat si narození Ježíše Krista. Méně už rozjímají o smrti Krista a o vzkříšení, což je pro nás jako pro křesťany daleko podstatnější,“ vysvětlil kněz František Sedláček.
„Je to určitě ztišení, vzpomínka na blízké, kteří už tady nejsou,“ popsal věřící Ivan Skřivánek.
Půlnoční bohoslužba tak i pro mnohé nevěřící patří k Vánocům stejně jako stromeček, dárky a smažený kapr. „Je lehčí hovořit k věřícím než k těm, kteří jsou jenom hledající,“ řekl kněz Sedláček.
Letošní půlnoční mše ve Štípě je pro faráře Františka Sedláčka i další poutníky hodně významná. Do chrámu se totiž vrátila 650 let stará soška Panny Marie. V minulých měsících prošla nákladnou rekonstrukcí.
Do posledního místa se zaplnil i dřevěný kostelík v Blansku
Zhruba stovka věřících při půlnoční mši zcela zaplnila dřevěný kostelík svaté Paraskivy v Blansku. Roubená stavba z roku 1641 patří mezi mimořádné památky na Moravě. Původně totiž vznikla v Nižném Selišti v Podkarpatské Rusi. Až za první republiky došlo k jejímu přestěhování nejprve do Brna a poté do Blanska.
„Kostelík pojme sto lidí. O půlnoční praská ve švech. Trochu je problém s tím, že je trochu hůře větratelný, a občas účastníci omdlévají,“ řekla kazatelka Helena Ladičová z československé husitské církve.
Celkem bylo za první republiky přivezeno z Podkarpatské Rusi do Čech a na Moravu šest takovýchto staveb. Všechny stojí, a to třeba v Dobříkově u Vysokého Mýta či v Nové Pace.
