Praha - Technický pokrok na přelomu 19. a 20. století přinesl do měst a na venkov mimo jiné rozvoj železnic a tramvají. Nicméně vzhledem k tomu, že v Praze na Malé Straně tramvaj nepřipadala v úvahu hlavně kvůli příkrým kopcům, vedení města se rozhodlo nasadit novinku, autobus. První z nich se v Nerudově ulici objevil právě 7. března 1908.
Hromadná přeprava lidí v té době nebyla pro Pražany žádnou novinkou. Například tramvaj, koňskou a později elektrickou, v té době používali přes 30 let. V průběhu 19. století se objevilo i několik pokusů o veřejnou dopravu koňmi taženými omnibusy, tedy vlastně městskými dostavníky. Začátkem 20. století koně vystřídal spalovací motor.
Vybrány byly „motorové omnibusy“ čtyř firem. Kromě domácího Laurina a Klementa uspěla italská automobilka Fiat, německá Gaggenau a francouzská Ariés. Do zahájení provozu stihly dodat autobusy jen firmy Laurin a Klement a Fiat a jejich vozy od března 1908 jezdily na 1,6 kilometru dlouhé lince. Z Malostranského náměstí vedla příkrou „Nerudovkou“ na Hradčanské náměstí, pokračovala Loretánskou ulicí na Pohořelec. Podle jízdního řádu měla linka od šesti ráno do deseti večer interval 15 minut a do vozů s nápisem „Omnibusy královského hlavního města Prahy“ se vešlo až 15 cestujících. Za 20 haléřů jízdného si ale neužili moc pohodlí, plné pryžové obruče na pražské dlažbě příliš netlumily. Autobusy byly také pomalé a jen s obtížemi zdolávaly prudké stoupání.
Už od počátku se také potýkaly s technickými problémy. Koncem března se sice objevil třetí vůz, německý Gaggenau, zprvu ale sloužil jen jako záloha. Uplatnění našel koncem dubna, kdy se autobusy objevily i na Karlově mostě, ze kterého krátce předtím zmizely tramvaje, jež stavbu poškozovaly. V dobách největší slávy tak čtveřice autobusů (7. května totiž konečně přibyl i francouzský Ariés) jezdila na lince dlouhé dva a čtvrt kilometru z Křižovnického náměstí na Pohořelec. Kvůli dalším obavám o osud mostu z něj ale nakonec v srpnu 1908 zmizely také autobusy.
Spolehlivost nového dopravního prostředku nebyla příliš velká, vozy někdy i několik dní vůbec nevyjely. Na konečných se proto objevily cedulky s nápisem „Dnes autobusy nejezdí“. Autobusům se nevyhnuly ani nehody, dvě nejvážnější se shodou okolností přihodily v listopadu, první roku 1908. Autobus Ariés při ní prorazil opěrnou zeď rampy pod Schwarzenberským palácem a Elektrické podniky uvažovaly o zrušení autobusů. Nakonec jim ale dala správní rada ještě šanci, která trvala však jen rok.
Pověstným „hřebíčkem do rakve“ se stala druhá nehoda, která se přihodila před polednem 17. listopadu 1909 autobusu Gaggenau. Při jízdě Nerudovou ulicí se přetrhl hnací řetěz. Ačkoliv, jak stojí v protokolu, „škoda se nestala žádná a srážka též žádná“, rozhodlo po této události vedení společnosti o zastavení autobusové dopravy.
Autobusy, podstatně modernější a spolehlivější, se do ulic Prahy (tedy přesněji řečeno do okrajových částí) vrátily až v polovině 20. let, první linka jezdila od června 1925 z Vršovic do Záběhlic.
