Prohlášení poslance a bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, kterého policie vazebně stíhá kvůli přijetí úplatku:
Připadám si jako politický vězeň. Orgány činné v trestním řízení na mne uvalily vazbu s omezením komunikace s veřejností i blízkými. Odůvodnění je přitom absurdní, abych neprchl a abych nezastrašoval pracovníky kraje a firem z pozice hejtmana Středočeského kraje, ze které jsem přitom rezignoval. Jde jim však o jediné. Ještě více stupňovat jednostrannost mediální štvanice proti mé osobě a dostat mne do situace, kdy se proti tomu nemohu hájit. Byl jsem přitom připraven rezignovat i na poslanecký mandát, ale chtěl jsem tak učinit osobně před Poslaneckou sněmovnou a seznámit ji i celou veřejnost s mojí interpretací celé kauzy. Z toho má nejspíš současná moc strach, a tak mi nasadila roubík.
Spatřuji ve svém případu paralelu s příběhem Julie Tymošenkové, i ona je ve vězení, i ona čelí obvinění z korupce, nebo Vladimíra Hučína, který se spravedlnosti domohl až po řadě let strávených ve vězení. Argumentace ukrajinské, respektive české moci v těchto případech byla, že nejde o politiku, ale o obyčejný kriminální delikt. Stejné argumenty zaznívají i v mém případě a všichni se předhánějí v tom, aby to tak vypadalo, včetně fám o milionech pod podlahou a samopalech. V mém případě byly orgány činné v trestním řízení pouze vhodně nasměrovány a podporovány k nebývalé aktivitě a nestandardnímu postupu. Na základě jednoho podání, když obdobných chodí na policii tisíce a nic se neděje, zde překvapivě byli okamžitě vybraní lidé sledováni nejmodernější technikou celé měsíce, a to nejspíše v těch nejsoukromějších místech.
Ať si každý teď sáhne do svědomí, zda si je jist, kdyby jej a jeho blízké sledovali v obýváku i ložnici po dlouhé měsíce, zda by se něco, co vypadá nepěkně, také neobjevilo. Toto sledování mohlo bezpochyby posloužit k získání informací pro vhodné nastražení léčky na mou osobu, jak se také stalo. V tom spatřuji politické jádro kauzy. Na základě politického impulzu je použito jakési oznámení k zahájení rozsáhlé akce proti bezúhonným osobám, které žádný trestný čin nespáchaly. Všichni víme, že policie většinou není schopna vyšetřit kauzy, které se staly a přišli jsme v nich o miliardy. Zde naopak se policie dozví, že se možná něco stane, a to jí stačí, aby nešetřila časem ani prostředky a začala s rozsáhlým sledováním. Pokládám vám otázku, děje se tak ve všech podobných případech? Odpověď znáte všichni. Tady však šlo o nepohodlného Ratha, tam bylo potřeba připravit past, které se mohl jen těžko vyhnout. Jsem přesvědčen, že takto orgány činné v trestním řízení ve svobodné zemi nemají fungovat. Mají činy vyšetřovat, trestné činnosti zabraňovat a ne účelově a výběrově určité osoby dostávat do situace, kdy jim hrozí trestné stíhání. Toto je právě můj případ. O svobodu jsem nepřišel jen já. Já jsem se svou situací smířen, má politická kariéra skončila bez ohledu na to, jaká je pravda, ta nikoho nezajímá. Horší je, že o svobodu přichází celá naše společnost. Co dnes potkalo mne, a mnozí mi to přejí, tak zítra může potkat kohokoliv z vás. A také se určitě najdou lidé, co se z toho budou radovat, jak se v médiích raduje z mého vězení třeba pan Kalousek nebo prezident Klaus.
