Praha - Právě dnes je tomu 40 let, co byl zabit marxistický revolucionář a guerillový vůdce Ernesto "Che" Guevara. Charismatický vůdce, původním povoláním lékař, stál po boku Fidela Castra v dobách partyzánské války o Kubu. U příležitosti čtyřicátého výročí jeho úmrtí se konal bezpočet vzpomínkových akcí. V bolivijském Vallegrande, kde byl popraven, se například konalo již druhé světové setkání jeho příznivců a zástupců vlád Kuby, Venezuely, Argentiny a Bolívie.
Che Guevara, vlastním jménem Ernesto Rafael Guevara de la Serna, patří dodnes k nejvýznamnějším postavám marxistické revoluce. Kontroverzní osobnost, která se účastnila revolučního hnutí v několika latinskoamerických zemích, se stala symbolem revoluce nejen na Kubě. Přestože jeho působení na ostrově je poznamenáno vedením popravčích čet a zakládáním koncentračních táborů a dodnes je některými lidmi vnímán jako diktátor, pro většinu levicových příznivců a zemí třetího světa se stal symbolem boje za lidská a občanská práva a sociální spravedlnost.
Argentinský lékař se učil „revolučním“ levicovým myšlenkám už při svých studentských cestách po zemích Latinské Ameriky (například Guatemala, Mexiko, Argentina), a to v době, kdy se v oblasti začaly používat pojmy jako diktatura a partyzánský boj. Jednotlivé země se bouřily proti polovojenským a diktátorským režimům - stejně tomu bylo i v případě Kuby, kde Fidel Castro se svým Hnutím 26. července povstal proti autoritativnímu režimu generála Fulgencía Batisty. „Zjistili, že za demokracii a sociální spravedlnost nejde bojovat tradiční parlamentní cestou politické opozice, ale že se musí se zbraní v ruce dostat do hor a odtud partyzánským hnutím si ty změny vynutit,“ komentuje radikální metody redaktor ČT Filip Kanda.
Na Kubě Che Guevara po revoluci působil na několika postech v Castrově vládě a byl velmi neústupným politikem. Bohužel pro něj ale nebyl příliš schopen kompromisu a vzájemné rozpory s Fidelem ohledně prosovětského směřování země ho vyhnaly na další cesty. „Nakonec k tomu Fidel Castro svolil pod nátlakem dějinných skutečností – studená válka, jaderný rozpor mezi velmocemi a podobně…On se musel přiklonit k některé z těch velkých světových ekonomik, aby ten ostrov přežil,“ vysvětluje rozchod dvou velkých osobností revolučního hnutí Kanda.
Konec svého života prožil Che Guevara na cestách po Africe a Latinské Americe, jeho poslední cesta skončila právě v Bolívii, kde ho za přispění amerických zpravodajských služeb dopadli bolivijští vojáci. Krátce nato byl popraven a pohřben v masovém hrobě.
Země Latinské Ameriky se v posledním desetiletí opět vrací k levicovým politickým modelům. Jak se zdá, odkaz Che Guevary tu stále žije, přestože dnešní vůdci se v reakci na nešťastné ekonomické reformy z devadesátých let přiklánějí k jakési nové cestě latinskoamerické levice. Vedle zemí s extrémně levicovou vládou, jako ve Venezuela Huga Cháveze nebo Bolívie Iva Moralese, tu existují země s „umírněnou levicí“ (například Brazílie nebo Chile). „Nová levice už nehledá návrat k těm někdejším teoriím Che Guevary, ale spíše se kloní k nějaké třetí spravedlivé cestě,“ vysvětluje Kanda a dodává, že Che Guevara narozdíl od dnešních vůdců své vizi, za kterou byl ochoten prolévat krev a položit vlastní život, pevně věřil.
