Den před mezinárodním divadelním festivalem Divadelní svět Brno proběhla v Divadle Reduta premiéra Ende gut, alles gut v režii Jana Mikuláška. Tato autorská inscenace vznikla v uměleckém kolektivu Mikulášek, Viceníková, Cpin. Tvůrčí tým pojal hru netradičně, neboť se jejím prostřednictvím loučí a rekapituluje svou šestiletou práci v Redutě. Z divadla odchází umělecký šéf Petr Štědroň, jeho zástupkyně a dramaturgyně Dora Viceníková a režisér Jan Mikulášek. Celá trojice bude působit od příští divadelní sezony 2013/2014 v pražském Divadle Na zábradlí.
Ende gut, alles gut je retrospektivní inscenace, která vychází z různých podnětů a témat. Na první pohled by se mohlo zdát, že název odkazuje na Shakespearovu komedii Konec dobrý, všechno dobré. Ovšem jediný společný je význam tohoto názvu, jelikož poslední Mikuláškova inscenace potvrdila režisérovu originalitu a nezapomenutelně ukončila jeho éru v brněnském divadle. Při nastudování si autorský tým pohrával s motivy z předešlých her. V promluvách herců a ve scénografii se citují dřívější inscenace Elementární částice, Korespondence V+W, Europeana, Nenápadný půvab buržoazie a Zlatá šedesátá. Avšak samotné představení je dobře čitelné i pro diváky neznalé předešlých inscenací. Dále pak hra rozebírá otázku samotného divadla a dokonce hodnotí i stav současného českého divadelního světa. Inscenace čerpá inspiraci i z trýznivých snů herců, které se jim mnohdy zdají před premiérou. Na všechna tato témata a otázky se nahlíží z nadhledu a s velkou dávkou humoru. Inscenační klíč inscenace tkví v principu divadla na divadle, neboť celé představení vypráví samo o sobě.
Příběh se skládá ze čtyř částí, rozdělených podle prostoru Divadla Reduta. Inscenátoři záměrně nabourali architektonické tradiční dělení jeviště a hlediště. K herecké akci se dokonce využívají i nedivadelní prostory určené pro diváky, jako jsou výtahy a foyer. Představení začíná na zadním jevišti, kde diváci sledují tiskovou konferenci samotné inscenace. Zde se od ostatních odděluje herec Jiří Vyorálek, který se stává průvodcem a koordinátorem diváků, s nimiž komunikuje pouze při přecházení z prostoru do prostoru. Ostatní herci si udržují od publika odstup. Po přemístění děj pokračuje ve foyer, kde diváci pozorují snový příběh, tedy samotné představení. Herci pro svou akci využívají pouze dva výtahy a přilehlé toalety, jenž za normálních okolností slouží pouze pro návštěvníky divadla. Potom diváci putují do Mozartova sálu, kde pozorují komickou přípravu rautu, jenž následuje po premiéře. Nakonec se diváci přemístí do hlediště a herci na jeviště, kde parodují debatu divadelních teoretiků a kritiků. Ačkoliv se často mění prostor a diváci putují divadlem, nejsou nenarušeny divadelní konvence a přemisťování zásadně nerozbíjí kontinuitu představení.
V Divadle Reduta během šesti divadelních sezon Mikulášek pracoval s mnoha herci, ale do poslední inscenace jich vybral pouze jedenáct. Na jevišti se herci mezi sebou oslovují pravým křestním jménem, i když ztvárňují rozmanité postavy, od členů inscenačního týmu, přes zvířata a číšníky, až po divadelní kritiky. Z jejich výkonů a nasazení je poznat, že si premiéru značně užili. Herecká akce je protkána hravostí a humornou nadsázkou.
I když příběh, scénografie a herecké ztvárnění působí značně rozmanitě, celé představení je sevřené a má jasný směr. Nemá význam kriticky hodnotit a rozebírat jednotlivé složky představení, jelikož inscenační tým spolu s hereckým ansámblem si dali za cíl diváky hlavně pobavit, což je jeden z prvotních záměrů a cílů divadla. Tento cíl se Ende gut, alles gut podařilo naplnit, jelikož diváci premiéru odměnili několika minutovým potleskem. Doufám, že v příštích divadelních sezonách Mikulášek zavítá do brněnských divadel alespoň jako hostující režisér.
