Praha - Čtyři měsíce poté, co lidé v Česku platí poplatky u lékaře, se dvě menší strany vládní koalice připojily k výhradám opozice a kritizují plošné zavedení plateb u lékaře. Lidovci i zelení chtějí, aby ODS ustoupila a osvobodila od poplatků děti do 18 let. Lidovci by navíc rádi zrušili poplatky i důchodcům nad 70 let a obyvatelům domovů důchodců a ústavů sociální péče.
Obě strany také požadují změnu systému plateb u praktických lékařů. Zelení chtějí omezení poplatků, lidovci by je dokonce úplně zrušili u lékařů tzv. primární péče. Navíc oba koaliční partneři mají dojem, že by vybrané peníze od pacientů měly směřovat do zdravotního pojištění, nikoliv jako dosud zdravotnickým zařízením a lékařům. Největší vládní strana ODS tvrdí, že problém placení poplatků pro děti vyřeší daňová sleva na děti ve výši 240 Kč.
Za čtvrt roku se na poplatcích od pacientů vybralo 1,3 miliardy korun, podle nejnovějších údajů k polovině dubna 1,75 miliardy. Od poplatků jsou nyní osvobozeni lidé v hmotné nouzi, děti v dětských domovech, lidé se soudně nařízenou ochrannou léčbou a ti, jejichž léčba je v zájmu ochrany veřejného zdraví. Od ledna se platí 30 korun u lékaře a za položku na receptu, 60 korun za den pobytu v nemocnici a 90 korun za pohotovost. O poplatcích, s nimiž nesouhlasí opozice, nyní rozhoduje Ústavní soud.
V Evropě se poplatky neplatí tak často a za děti vůbec
Tolik kritizované poplatky u lékaře jsou pro mnohé Evropany běžnou záležitostí. Nicméně v Česku se platí mnohem častěji. V Německu například stačí zaplatit deset eur u ambulantního lékaře jednou za čtvrt roku. Ve Švédsku pacienti nezaplatí ročně za návštěvu ambulance více než 90 eur. Podobný systém funguje i v Rakousku. Navíc ve všech evropských zemích neplatí poplatky děti zpravidla do osmnácti let, ve Švédsku dokonce do dvaceti. Systém ve Švédsku, Německu nebo v Rakousku je spravedlivější, neboť poplatky mají pouze odradit od zbytečných návštěv. Jejich smyslem není zvyšovat spoluúčast občanů, kteří už stejně platí pojistné.
Stejně přísný systém jako Češi zavedli v tomto desetiletí rovněž Slováci a Maďaři. Maďarsko, kde poplatky nedávno odmítlo referendum, ovšem nevyžadovalo poplatky od dětí. Obě země nakonec od systému poplatků ustoupily.
Každá evropská země má jiný přístup, všechny však dodržují jedno pravidlo, že pokud je zdravotnictví státní, pacient nemusí za návštěvu lékaře vůbec platit. Některé zdravotnické služby však stát neplatí, například v Itálii a Španělsku zubní a oční lékaře. Ve Velké Británii se za ně připlácí. Státní systémy obvykle přísně regulují nabídku služeb, kvůli tomu pacienti často využívají a platí soukromé lékaře i kliniky, aby se vyhnuli dlouhým čekacím dobám.
