Varšava - Polsko má rok 1968 spojen především s březnovými demonstracemi studentů proti zákazu uvádění hry Adama Mickiewicze Dziady. Hra byla záhy zakázána s odůvodněním, že Mickiewiczovy proticarské repliky vyvolávají u diváků protisovětské reakce. Protesty byly polským komunistickým režimem tvrdě potlačeny a tisíce osob kvůli silné antisemitské kampani raději opustily zemi.
Vyvrcholením studentského odporu byla manifestace svolaná do Varšavy na 8. března. Demonstrace skončila opět tvrdým zásahem bezpečnostních orgánů. Stejný scénář se opakoval i následující den, kdy se nespokojení vysokoškoláci vydali protestovat před redakci listu Zycie Warszavy.
Postup policie vyvolal vlnu studentských nepokojů ve Wroclavi, Lodži, Krakově a dalších velkých městech. Už nešlo jen o jednu zakázanou hru, ale o protest proti porušování občanských práv ze strany panujícího režimu. Kromě posluchačů se k protestům připojili i někteří přednášející.
Vládnoucí polská garnitura záhy rozjela akci, která měla vůdce nepokojů očernit v očích veřejnosti a izolovat. Šéf polských komunistů Wladyslaw Gomulka zavelel 19. března 1968 k frontálnímu útoku. Kampaň se oficiálně nesla pod heslem „boje proti sionismu“, ve skutečnosti šlo ale o nepokrytý antisemitismus spojený s rozdmycháváním nenávistí vůči těm, kteří podle propagandy žili v luxusu.
Stovky nejaktivnějších studentů byly vyloučeny z univerzit. Část vysokoškoláků byla nuceně povolána do armády. Mohutná antisemitská kampaň nezasáhla pouze školy. Vedla k dalším čistkám v ozbrojených složkách, úřadech, ve vedeních podniků i v samotné komunistické straně. Nátlaku státního aparátu podlehlo v letech 1968 až 1969 kolem 15.000 osob, které raději volily emigraci.
