Ostrava – Ostravské uhelné společnosti nabízely před více než sto lety stovky volných pracovních míst a k tomu byt. Tehdy vznikaly nové čtvrti – dělnické kolonie. Jejich dějinám se věnuje i nová kniha historika Martina Jemelky.
Ostravské sídliště na Kamenci dnes tvoří stovka bytů a tisíce obyvatel. Ještě před čtyřiceti lety tady však místo paneláků stála stejnojmenná dělnická kolonie. Čtyřicet zděných domků, které každé jaro zaplavila Ostravice, nechala na konci devatenáctého století pro své zaměstnance postavit uhelná společnost Jana Wilczka. Osm set lidí se tam i s dobytkem přistěhovalo z Těšínského Slezska, nebo z Haliče. „V jednom takovém domě tehdy žilo ve čtyřech domácnostech i čtyřicet až padesát osob,“ přibližuje tehdejší poměry historik Martin Jemelka.
V malých domcích bylo málo místa a také nedostatek světla. Život se tak odehrával hlavně na ulicích kolonie. A tady tak vnikl i dnešní Baník Ostrava. „Zde se objevili na počátku 20. let minulého století první fotbalisté, kteří stáli na počátku klubu FK Slezská Ostrava,“ připomíná Martin Jemelka.
Mnohé ostravské kolonie zmizely ze světa. Některé však zůstaly. Například dělnické domky pro koksaře vydržely již sto pět let. Na tehdejší dobu to bylo luxusní bydlení. Manželé Řehákovi si v polovině šedesátých let jeden domek koupili za padesát šest tisíc. „Tady v té velké světnici jsme kdysi vychovali tři děti. Ten domeček prodávala šachta Bezruč, oni se toho chtěli zbavit, takže jsme to koupili,“ vzpomíná paní Růžena Řeháková.
Jedna z nejstarších kolonií v Ostravě je ta na Hranečníku. Ze stejného domku odtud pochází Hugo Vavrečka, dědeček bývalého prezidenta Václava Havla a taky první poválečný primátor Ostravy Josef Kotas.
