New York - Kdo by neznal svalnatého Pepka námořníka, který se proslavil svalnatými pažemi, dýmkou a láskou ke špenátu a své vyvolené Olivě. Pepek (v originále Popeye) se poprvé objevil právě 17. ledna 1929 jako vedlejší postavička populárních komiksů Thimble Theatre, které v newyorském listě Evening Journal kreslil Elzie Segar. „Ty jsi námořník?“ zeptal se ho tehdy jeden z hrdinů komiksu. „Cos myslel? Že jsem kovboj?“ odpověděl Pepek při svém prvním veřejném vystoupení.
Pepek námořník se postupně začal objevovat i v kreslených filmech, kde sváděl nelítostné souboje o přízeň své milované Olivy. Vedle náklonnosti ke své vyvolené se Pepek proslavil především dlabáním špenátu ve chvílích, kdy potřeboval nabrat síly, zejména k „umravnění“ svého soka Bluta.
Skutečnost, že se Pepkovou energetickou bombou stal právě špenát, je údajně dílem náhody. Segar se při vytváření svých postaviček nechával inspirovat reálnými lidmi ze svého okolí v illinoiském Chesteru. Jedním z nich byl i známý hospodský štamgast Frank „Rocky“ Fiegel, o jehož síle kolovaly po Chesteru legendy. Právě on miloval špenát a neodložil fajfku ani v koupelně.
A stejně jako špenát pomáhal Pepkovi, on pomohl jemu. Texaské město Crystal City, které o sobě tvrdí, že je americkým hlavním městem špenátu, mu připisovalo 30procentní zvýšení spotřeby této zeleniny a postavilo mu v roce 1937 sochu. Sochu mu pochopitelně postavilo i další špenátové středisko Chester, kde funguje také Pepkův oficiální fanklub a muzeum.
Segar se Pepkovi věnoval do roku 1938, od té doby se na postu výtvarníka vystřídalo několik tvůrců, například Bud Sagendorf. O Pepkovu slávu se však nejvíce postaralo studio Maxe Fleischera, které začalo ve třicátých letech točit kreslené grotesky s Pepkem v hlavní roli. A v neposlední řadě k Pepkově popularitě přispěl i Jack Mercer, který mu dal nezaměnitelný hlas starého mořského vlka.
