Novinář Hearst byl pod neustálým dohledem svého otce

New York - William Randolph Hearst Jr. zasvětil celý svůl život práci novináře. Tento obor mu byl souzen už od kolébky. Jeho otec, mediální magnát a zakladatell soukromé vydavatelské říše George Hearst, ho už jako mladíka zaměstnal v jednom ze svých prosperujících podniků. A udělal moc dobře. Williamův talent přinesl rodinnému impériu velké zisky. Sám William pracoval na pozici šéfredaktora dlouhých 40 let. Jeho novinářský talent mu dokonce zajistil i Pulitzerovu cenu.

Hearst Jr. zpočátku trpěl ve stínu svého otce. Ve svých 28 letech měl za sebou praxi v redakcích The New York Mirror a v The New York. Ve druhém ze zmiňovaných deníků pracoval už jako seriózní novinář. Práci šéfredaktora si poprvé vyzkoušel o rok později v nově vzniklému listu The Journal-American. I přes své nemalé úspěchy byl ale stále pod neúprosným dohledem svého vlivného otce.

„Šéfův“ obdiv si nakonec vysloužil až za druhé světové války, kdy jako korespondent působil v Evropě a severní Africe. Hearst starší sám editoval synovy příspěvky a prý ho dokonce i nutil k tomu, aby se bojových misí osobně účastnil. Mladší Hearst na to později vzpomínal takto: „Otec mi řekl, že jsem napsal pár docela dobrých článků. V jeho očích jsem se stal opravdovým novinářem. Nic pro mě nebylo důležitější než uznání od starého muže.“

Po smrti patriarchy rodu se William Hearst pustil do modernizace rodinného dědictví. V té době také začal psát svůj pověstný šéfredaktorský sloupek v novinách The San Francisco Examiner. V zájmu rozvoje zděděného impéria musel vstoupit do války o čtenáře dokonce se samotným Pulitzerem. V rámci ostrého konkurenčního boje mu neváhal vyfouknout ani tak schopného člověka, jakým byl jeden z otců moderního komixu R. F. Outcault. Jeho satirický obrázkový seriál Yellow Kid se mu ale úplně přebrat nepodařilo.

Přesto měl Hearst v té době už velký vliv na americké mínění. Není vyloučeno, že by bez jeho mediální moci nevypukla v roce 1898 ani americko-španělská válka. Na vrcholu své kariéry řídil neuvěřitelných 28 novin a 18 časopisů. Pod palcem měl několik stanic rádia a zasahoval také do filmového průmyslu. Málem se stal starostou New Yorku. Velká hospodářská krize jeho impérium sice oslabila, ale i tak zemřel velmi bohatý. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...