Národní památkový ústav již půl roku organizuje informační, vzdělávací a vlastně i propagační program Současná architektura a historické město, věnovaný problémům umisťování moderních staveb do měst s výrazným historickým kontextem. Tentokrát jsme vybrali Brno a odborný garant zmíněné akce za památkáře Ing. arch. Roman Čerbák nám odpověděl v podstatě velmi zajímavě a dá se říci otevřeně.
Brno pro laického návštěvníka dnes nabízí historické centrum vlastně ve třech vývojových podobách. V okolí vrchu a kostela na Petrově jsou zachovány historické části středověkého půdorysu a původu, velkou část centra pak tvoří typická zdobná architektura devatenáctého století a velmi silně je zde zastoupena také moderní tvorba třicátých a čtyřicátých let. Možná právě proto je Brno místem, kde se zdánlivě snadno provádí dostavba i nová moderní výstavba, i když samozřejmě v poměrně omezeném rozsahu. Genius loci i vzdělání a originalita moravských a zejména brněnských architektů jsou určitou zárukou kvalitního výsledku. Podívejme se napřed na ty stavby, které byly přivítány s nadšením a podle mého názoru do města dobře zapadly. Máte pocit, že Dopravní podnik města Brna v Novobranské ulici od architektů Wahly, Rusína, Nováka a Valenty a Grymův, Škrabalův a Sapákův Kapitol v ulici Rašínově splnily zadání – doplnit, obohatit a nerušit?
Ano, centrum města bylo velkou asanací poznamenáno, myslím ale, že ke škodě všech. (rozhodnutí asanovat – 1896, zbouráno 238 domů, z tehdy stojících 572, ale plánováno bylo zbourání 429). Bojím se, že se asanací „genius loci“ částečně vytratil. Sice se díky tomu přímo v centru mohlo postavit několik významných funkcionalistických staveb, to je ale bohužel chabá útěcha za ztrátu jakéhosi „kouzla“ či „atmosféry“, které můžeme zažít v historických městech jižní Evropy, ale třeba i v nedalekém Krakově. Moderní stavby tu tedy mají větší tradici, i veřejnost je na ně více zvyklá, jsou historickém jádru a vhodně se do něj začleňují (respektují tradiční blokové uspořádání) a obohacují ho. Spolu s Vámi si tedy myslím, že takto pozměněné centrum je schopno či připraveno přijímat moderní architekturu lépe. Město by to možná dokázalo, ne tak ale (všichni) památkáři.
To si můžeme vysvětlit na konkrétních příkladech… např. budova „hudebně dramatické laboratoře“ pro JAMU – původní návrh ateliéru Archteam, který soutěž v roce 2003 vyhrál, byl několik let z popudu památkářů měněn, až do akceptovatelné podoby, která je v současné chvíli v realizaci. Osobně se však domnívám, že je to podoba architektonicky slabší… Původně byla uliční fasáda bíle omítnuta s několika horizontálními a nepravidelně rozmístěnými okny – tohle řešení nebylo přijato kladně. Další verze fasády byla z barevného skla, ta se zdála příliš prosklená, až nyní byla akceptována plná fasáda s pouze jedním horizontálním oknem. Myslím, že fasáda s více drobnějšími prvky, okny, je mnohem zajímavější a tradiční fasádě vlastně podobnější – okna dělí velkou plochu, je to principiálně historické fasádě mnohem blíže než modernisticky a radikálněji pojatá velká holá plocha s jedním pásovým oknem, kdy celek působí mnohem větší.
Novodobá výstavba v historických centrech je závažné téma – proto se ho také NPÚ v současné době svým mediálním programem snaží otevřít. Hlavní tezí zní: problém není a priori novostavba v centru města; problém je kvalita versus nekvalita v historickém prostředí. To samozřejmě logicky přináší otázku jak kvalitu poznat, jak ji vyžadovat a prosazovat. Dostávám se na tenký led mnoha faktorů… Kvalitní - tedy kultivovaný a osvícený investor, kvalitní - tedy talentovaný a k již existujícímu ohleduplný architekt (musí ale kvalitní nejdříve rozpoznat a poté se snažit ho doplnit a umě zhodnotit), a kvalitní - tedy vzdělaný a „nerigidní“ památkář. To vše se potká opravdu málokdy… Přidáme-li k tomu ještě různé požadavky dalších úředníků, jsme opravdu před těžkým úkolem…
Děkuji za lichotku o vzdělaných a originálních architektech, minimálně, co se originality týče, jsme ale v Brně ve svízelné situaci spočívající v neschopnosti a vlastně asi i v nevůli vymanit se z onoho slavného meziválečného odkazu. Takže stavby, které tu vznikají (samozřejmě v tom lepším případě, protože ani my nejsme ušetřeni běžné, nejčastější a nejrozšířenější záplavě banálních, podprůměrných staveb), jsou v tzv. „neofunkcionalistickém“ stylu a rozhodně o nich nelze mluvit jako o originální architektuře, natož pak sledující či vytvářející soudobé tendence. Např. v porovnání s některými zahraničními ateliéry – ať nechodíme daleko – rakouské Alles wird gut, Feld 72, Non conform, Querkraft a dalšími, jsme na tom z hlediska kvalitní soudobé architektury tristně.
Řekněme, že to jsou „řemeslně“ výborně zvládnuté stavby, které jsou ve výsledku, i díky všeobecné nekvalitě, určitě nadprůměrné, i když bychom si ale všichni přáli, aby tohle byl právě spíš průměr… Takový je můj názor na Dopravní podnik města Brna i „Kapitol“. Rozhodně objemově vhodně doplnily proluky ve struktuře města, obohatily ho, tedy myslím, že „Kapitol“ díky svému komerčnímu parteru více (samozřejmě, že z městotvorného hlediska jsou potřeba i byty, které těmto budovám chybí), ale můžeme určitě, Vašimi slovy říci, že „neruší“. Na rozdíl od např. v současné době dokončované stavby „Magnum city center“ (mimochodem vítěz soutěže „Stavba roku Jihomoravského kraje“ v kategorii stavba občanské vybavenosti) nebo připravovaného „Paláce Českých drah“, kdy oba tyto objekty působí (svým tvaroslovím, materiály, členěním atd.) jako 20 let staré pokusy v provinčním městě balkánského vnitrozemí… (bez urážky mého oblíbeného Balkánu).
Současné Brno nabízí v centrální části také víceúčelové domy – veřejnost nebyla proti víceúčelovému domu na ulici Milady Horákové od architektů Borákových a Martina Příhody, odborníci ještě více tleskali Šmédkovu obytnému domu v Pellicově ulici z roku 2010. Daleko kritičtěji se však veřejnost postavila k novému obchodnímu domu na náměstí Svobody. Jaký je Váš názor na tyto tři budovy?
Vysvětlení, proč se veřejnost postavila především proti „Omeze“ je prozaické – stojí na hlavním náměstí… Kdyby tam stála některá z Vámi uváděných staveb, stihl by ji, myslím, stejný osud… Tolik k tomu, jak se laická veřejnost (a nejen ona) vypořádává s „dlouhodobými“ (což stavby jsou) změnami ve svém okolí… (ačkoli jsou dle mého názoru v zásadě k lepšímu). Z těchto tří považuji za nejzajímavější objekt na Pellicově ulici, i když chápu výtky některých (nejen památkářů), že parter slouží převážně vjezdu do garáží, že uliční fasády jsou k veřejnému prostoru arogantní, protože jsou takřka bez oken. Přes to všechno myslím, že je architektonicky nejpovedenější, i když i o něm částečně platí výše zmíněné. Na obranu architekta musím říci, že jedna dobře míněná provozovna v parteru stále nenašla svého nájemce a větší prosklení dvorní fasády je dáno orientací ke světovým stranám a poměrně složitou parcelou. Polyfunkční dům na ulici Milady Horákové vnímám podobně jako „Omegu“ – důležité a svým programem městotvorné objekty (obchody, kanceláře, byty). Dle mého soudu je ale „Omega“ na náměstí Svobody, z hlediska památkové péče, v pořádku.
Z důvodu obsáhlosti bylo nutné rozhovor s Romanem Čerbákem rozdělit. Druhou část si můžete přečíst v příloze článku.
Dosavadní rozhovory k programu Současná architektura a historické město najdete na následujících odkazech: Liberec, Zlín, Ostrava, Ústí nad Labem.
- Omega (Brno) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2475/247431.jpg
- Pellicova ulice (Brno) zdroj: Atelier Smedek http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2475/247428.jpg
- Dopravní podnik města Brna zdroj: Filip Šlapal http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2475/247432.jpg
- Polyfunkční dům v Josefské (Brno) zdroj: Roman Čerbák http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2475/247429.jpg
