Brno – Jihomoravská metropole hostí špičky norské psychiatrie. Psychiatři do Brna zavítali u příležitosti stého výročí narození Lea Eitingera, rodáka z Lomnice u Tišnova, který strávil většinu kariéry právě v Norsku. Eitinger je na severu Evropy považován za jednoho z nejvýznamnějších lékařů, kteří se zabývali lidskou psychikou. Mimo jiné položil základy oboru zabývajícího se psychikou válečných obětí. Mezi pozvanými hosty na brněnskou konferenci je i norský psychiatr Ulrik Fredrik Malt, který svědčil u ostře sledovaného soudního procesu s Andersem Breivikem.
Norští psychiatři se sešli v Brně, přijel i Ulrik Malt, který vyšetřoval Breivika
Konference se věnuje odkazu českého rodáka Lea Eitingera, čím je podle Vás pro moderní psychiatrii výjimečný?
Jeho největším přínosem byl koncept psychologie válečných obětí. Před ním nikdo neprovedl systematický výzkum zabývající se oběťmi násilí a teroru. Eitinger s tímto tématem a studií o dlouhodobých účincích na lidi z koncentračních táborů začal, což nám dalo více jistoty v oboru psychologie obětí.
Vidíte nějakou souvislost mezi prací Lea Eitingera a péčí o pozůstalé v Norsku po hrůzném činu Anderse Breivika?
Po Breivikově bombovém útoků zůstali zranění, další spousta lidí byla v šoku. V průběhu války byli lidé ve stejné situaci. Někteří lidé byli mučeni, někteří byli zraněni a další to museli sledovat. Mezi tím, co se dělo za války, a čemu čelily Breivikovy oběti, je velká paralela.
Když jste pracoval na případu Breivika, co jste cítil?
Cítil jsem smutek, protože je to smutný příběh. Smutný příběh pro norskou společnost, pro celé lidstvo, ale i jeho osobu. Není podle mě monstrum, tak jak se zdálo na začátku. Je to ve skutečnosti jenom společensky narušený muž, který měl těžkou životní zkušenost. Když se to smíchalo dohromady, dopadlo to takhle.
Soud s Breivikem
Cítil jste při soudním procesu, který sledoval celý svět, nějaký tlak ze strany norské společnosti, médií, pozůstalých?
Ne. Byly tam dva týmy specialistů provádějící soudní analýzy. Já jsem byl k soudu přizván, abych vyhodnotil prezentované výsledky. Prokurátor mi řekl, ať řeknu svůj názor.
Čím se Breivikovo myšlení odchyluje od normálního?
Někde v hloubi má vývojovou vadu. Chová se sice klidně, ale jedná jinak, než bych jednal já nebo vy. Příkladem může být jeho systematická, detaily posedlá, několikaletá práce na bombě. Normální mozek by to neudělal. Na druhou stranu – kdyby to byl běžný terorista, pracoval by ve skupině. Když však máte tuto poruchu, máte sklony jednat sám.
Co podle Vás může lidskou mysl donutit k takovému jednání?
To není jednoduchá otázka. Je to celý řetězec událostí. Figuruje tam vývojová vada mozku, což znamená, že zpracováváte a vyhodnocujete věci jinak než zdraví lidé. Pak je tam traumatizace, těžká životní zkušenost, se kterou se nemůžete vyrovnat. Cítíte se méněcenný, ublížený. Pokud to smícháte s ideologií s politickým podtextem, kterým si vysvětlujete, proč se vám všechny tyto věci dějí, začnete se chovat takto. Neexistuje jedna příčina. Je to mix biologie, psychologie a ideologie.
26.07.2011
Myslíte si, že taková vývojová porucha je v dnešní společnosti vzácná?
Základy nejsou tak vzácné. Důležité je, že 99 procent lidí, co mají tuto vývojovou vadu, nikdy nikoho nezabije ani nezraní. Nedá se říct, že něco takového způsobí jedna konkrétní porucha. Je to pouze určitá náchylnost k takovému jednání, k níž se musí přidat další faktory. Ale právě tyto další faktory jsou vzácné.
Jak s odstupem času Norsko vzpomíná na Breivikův čin?
Lidé si oddechli, že proces skončil poklidně, přestože se jednalo o otřesný čin. Teď se soustředí na dvě věci: jak se lépe postarat o oběti a jak zlepšit naši společnost, abychom mohli podobné jednání odhalit dřív, než se stane. Také jsme se zaměřili na práci policie, aby dokázala rychleji reagovat.