Ostrava – Ostravské vydavatelství Protimluv vydalo výbor z tvorby polského prokletého básníka Rafala Wojaczka, který roku 1971 spáchal sebevraždu. Bylo mu teprve dvacet pět let. Během života mu vyšly dvě sbírky básní, které mu přinesly uznání za života i posmrtný obdiv. Byl to ryzí umělec s fenomenální pamětí, ale také bohém, pijan a běs, kterého nemohl zachránit ani pobyt v psychiatrické léčebně.
Výběr ostravského vydavatelství nese název Který nebyl. Wojaczkovy texty vycházely v Česku již v osmdesátých letech v samizdatech, a to především díky Janu Anonínu Pitínskému a Václavu Burianovi. „Do práce na stávajícím reprezentativním knižním výboru se zapojilo celkem třináct překladatelů a překladatelek. Vedle Buriana a Pitínského například Viola Fischerová, Janusz Klimsza, Vít Slíva, Bohdan, Trojak, Miroslav Zelinský,“ uvedl šéf Protimluvu Jiří Macháček.
Křest sbírky bude 21. února v Café Fra v Praze a 22. února v klubu Fiducia v Ostravě.
Wojaczek se narodil 6. prosince 1945 v malém židovském městečku Mikulově. Básně psal už na střední škole v Kedzierzynu. Začal studovat polonistiku na Jagellonské univerzitě, ale školu opustil a přestěhoval se do Vratislavi. Vydělával si občasnou dělnickou prací, ale hlavně žil z pomoci rodičů a literárních stipendií. První sbírku s názvem Sezon vydal v roce 1969, druhou - Inna bajka o čtyři roky později. Posmrtně mu vyšlo dalších šest knížek.
Wojacezk se stal legendární postavou opředenou zvláštní aurou. „Rytmus jeho básní se často podobá rouhavé, vulgární a darebácké litanii, přesto však jsou svaté, stejně jako heretik či padlý anděl. Svou smrtí Wojaczek zároveň podporuje stesk po ztraceném květu polské mládeže,“ napsala polská publicistka Krystyna Mogilnicka v roce 2006. Ta také zdůraznila, že fascinující na Wojaczkově osobnosti je to, že nikdo neodděluje jeho poezii od skutečného života.
Jeho příběh zfilmoval v roce 1999 slavný polský režisér Lech Majewski. Černobílý snímek se jmenuje Sanatorium a vychází také z jeho zápisků z psychiatrické léčebny.
