Má to logiku?

Cestu vlakem můžete využít k odpočinku, k četbě knih, opakování probrané látky před zkouškou, poslechu hudby, sledování filmů… nebo také k úvaze, jak si může provozovatel spoje dovolit hazardovat s vaším bezpečím.

Během vysokoškolských studií jsem to zažil nesčetněkrát. Studenti při přesunech vlakem do školy/ze školy doslova vyplnili vagóny. Pokus dostat se z jednoho konce na druhý byl roven bláznovství (nebo odvaze, doplňte dle svého uvážení). Nyní už ne jako student, ale jako obyčejný cestující poznávám přednosti vlaků, zvláště jde-li o spoj mezi většími městy jako je Ostrava a Praha. Znovu a znovu mi vrtá hlavou, jak je možné, že dopravce může prodat více jízdenek, nežli je ve skutečnosti míst k sezení. Argument, že by jinak desítky lidí zůstaly stát na peróně, neobstojí. Proč nepřidat tedy o vagón víc, když poptávka je? Znovu připomínám své studentské zkušenosti –  špička v nedělním odpoledni a pondělním dopoledni, resp. ve čtvrtek večer a v pátek odpoledne byla natolik pravidelná a samozřejmá, že absenci dalšího vagónu či vagónů můj mozek nepobírá.

Nabízí se možná druhý argument – zkrátka na to nejsou peníze. Inu, z toho důvodu dopravce bez ohledu na fakt, že se lidé dost možná ani do vlaku nevejdou, vesele prodává jednu jízdenku za druhou. Velmi snadno lze dát příměr k divadlu či kinu, koupíte si lístek a máte s ním i místo. Investujete do lístku s jistotou, že se do kina/divadla skutečně vejdete, že si sednete. Nekupujete si přece vstupenku s tím, že se uvidí, jestli budete mít štěstí. Spontánněji to třeba funguje na festivalech, nicméně tam ctí bezpečnostní opatření – musí být totiž zajištěn dostatečný prostor pro případnou evakuaci (a samozřejmě také pohodlí). 

Je zvláštní, že České dráhy něco jako bezpečí a pohodlí nerespektují. Já si zaplatím stejně jako ten, kdo musí celou cestu ve vlaku stát. Má to logiku? Jen proto, že on má zkrátka smůlu a nasedá ve stanici, která je v rámci dané trasy dál než moje stanice?

Ano, dopravce ve svém „áčkovém“ vlaku prodává jízdenku i s místenkou. Tam princip pohodlí a bezpečí funguje, neboť jízdenka je dostatečně drahá. U všech ostatních spojů máte maximálně možnost si místenku přikoupit. Opět otázka – dává to logiku? Mám si připlácet za to, že pojedu vlakem a můžu si sednout, když vím, že sedět můžu i bez místenky, pakliže budu mít štěstí? A kdo ohlídá, abych já, člověk, který si připlatí za místenku, neměl pocit nepohodlí a ohrožení, když bude vlak naprosto „přetékat“? Aha, měl bych si koupit jízdenku do první třídy…

Možná že uvažuji nekapitalisticky, snažím se však využít pouze svůj selský rozum. A znovu se ptám: Má logiku prodávat větší počet jízdenek, než kolik je reálně ve vlaku místa?

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...