Brno – Velké drama, ve kterém vesnická dívka Bára bojuje za svoji svobodu i za kamarádku Elišku nucenou do svatby s nemilovaným mužem, uvádí Městské divadlo Brno. Muzikál Divá Bára autorů Milana Uhdeho a Miloše Štědroně ve srovnání s původní verzí Boženy Němcové přitvrdil. Konflikt dívky s vesnicí je na život a na smrt.
Nebojácná, spravedlivá, svá – taková je Bára, jak ji vykreslil v nejnovějším muzikálu autor libreta Milan Uhde. Přesto se jeho pojetí od původní verze povídky Boženy Němcové liší. „Jsem přesvědčený, že Božena Němcová chtěla být vlídná, ale já takový jako dramatik nejsem. Hru jsem vyhrotil. Konflikt Báry a vesnice je opravu na život a na smrt, tam málem dojde k lynči, kdyby nebyl farář tak obratný a nepomohl starostovi vybruslit,“ popsal Uhde.
Uhde se při psaní textu mimo jiné inspiroval i tragickými osudy samotné autorky, kterou celoživotně provázela netolerance, strach a nepochopení. Ve svém scénáři mistrně rozkrývá pohnutky jednotlivých vesničanů k nedůvěře a nepřátelství vůči Báře. „Divadlo žije na konfliktech, takže Uhdeho přiostřená verze Divé Báry mu svědčí. Je to příběh o lásce, kterou od nenávisti dělí jen malý kousek,“ popisuje brněnské pojetí klasického díla režisér Juraj Nvota. Dramatický příběh navíc obohacuje láska k myslivci.
Autory hudby je Miloš Štědroň spolu s hudebním skladatelem Leošem Kubou. „Inspirovali jsme se soudobou muzikálovou řečí, takže se nedá říct, že by přes folklorní téma byla hudba folklorní. Folklorní hudba je tam spíše připomenuta, a to v původní podobě, v jaké byla sesbírána už v době Boženy Němcové nebo dokonce ještě před tím, než začala psát,“ řekl Štědroň.
Balada pro banditu je unikát, jaký vznikne jen jednou, shodují se Uhde se Štědroněm
Uhdeho a Štědroně, nestory brněnského muzikálu, pojí dlouholetá spolupráce, která vznikla už za minulého režimu. Společně vytvořili legendární Baladu pro banditu, Pohádku máje, ale také například dvojici muzikálů pro brněnské Městské divadlo Nana od Emila Zoly a Červený a černý podle Stendhala. Divá Bára je jejich desáté společné dílo.
Jejich nejúspěšnějším dílem zůstává Balada pro banditu. Původní inscenace se hrála od roku 1975 do roku 1977 a měla kolem 60 repríz, v roce 1978 vznikl podle této inscenace film Balada pro banditu. V roce 2005 se režisérovi Vladimíru Morávkovi podařilo nemožné - vytvořit úplně stejnou inscenaci, jako byla ta první z roku 1975. V Huse na provázku se hraje už šestou sezonu a má za sebou 139 repríz. Každé představení je beznadějně vyprodané.
Autoři považují Baladu pro banditu za dílo, jehož úspěch se jen těžko může u jiné hry zopakovat. „Při tvorbě se nemá vycházet od úspěchu, ba se to nesmí. Jsem přesvědčený, že to pánbůh nemá rád a toho, kdo si říká “hlavně, aby to mělo úspěch„, že vezme a vrátí na pevnou půdu. Balada pro banditu byla ojedinělá, je to kus, který se dá napsat jednou za život. I po muzikantské stránce je to unikát,“ shrnul Milan Uhde.
