Karviná – Nacistická armáda během druhé světové války zřídila na Karvinsku řadu pracovních táborů, kde museli váleční zajatci dřít v nelidských podmínkách. Na svůj pobyt v jednom takovém přijel zavzpomínat bývalý vězeň až z Itálie. Osmasedmdesátiletý Paolo Complojer kromě lágru navštívil i karvinskou elektrárnu, na jejíž stavbě na konci války pracoval. O její existenci se přitom až do Italova příjezdu nic nevědělo.
Paola Complojera spolu s ostatními italskými vojáky zajala německá armáda v roce 1943 v Řecku a poslali jej rovnou do průmyslového Slezska, kde tehdy třetí říše potřebovala velkou pracovní sílu. V karvinské pobočce těšínského zajateckého tábora Stalag VIII D prožil téměř dva roky. „Tím hlavním důvodem, proč jsem přijel, bylo, že ve mně zůstala spousta vzpomínek. Hodně jsem tu trpěl,“ vysvětlil důvod svého návratu italský veterán.
Těšínský pracovní tábor Stalag VIII D měl na 75 000 válečných zajatců a 43 pobočných táborů. Mezi ty největší patřila pobočka v Orlové, Třinci a v Karviné. A právě o ní se až do příjezdu Paola Complojera nevědělo vůbec nic.
Životní podmínky válečných zajatců, kteří pracovali v podobných průmyslových objektech, byly velmi kruté. Nacisté se k vězňům chovali jako k pracovním nástrojům, neměli jména, byla to jen čísla. Paolo Complojer měl označení 42 610. „Italští vojáci velice těžce nesli zejména zimní podmínky, byla zde vysoká nemocnost a také úmrtnost,“ upřesnil historik Marcel Mahdal.
Vězni si rovněž stěžovali na úroveň stravování. Snídaně byla velmi nuzná. Podávala se vařená cukrová řepa, chleba s pilinami a slazená káva z pražených mletých žaludů. Zrovna pozůstatky zdí kuchyně jsou tím jediným, co se z celého tábora v Karviné dochovalo.
