Ženy z Koštic se rozhodly si zavzpomínat na staré časy, kdy se ručně dralo peří. Členky Vožekova sdružení zatopily v bývalé škole ve Vojničkách v kamnech, připravily něco na zub a očekávaly, kolik žen si bude chtít zavzpomínat a zadrhat. A nestačily se divit - přišlo třicet draček včetně nejmladší generace.
Mnohé z žen v dětství pomáhaly babičkám s draním peří, někdo dral peří ještě poměrně nedávno, s úmyslem pořídit třeba dceři do výbavy peřiny. K měkoučkým polštářům a péřovým dekám se dnes rádi vracíme. A tak se ženy z Koštic rozhodly si hezky společně zadrat, městské náplavy to naučit a mladé generaci předat nejen zručnost ve draní, ale i pěkné historky, které vždy tvořily kolorit dracích večerů.
Naše babičky na Martina zabily husu, oškubané peří pak čekalo na dlouhé zimní večery v lednu či únoru. Sezvaly známé, připravily malé pohoštění a dralo se po večerech tak dlouho, dokud bylo nějaké peří.
Členky Vožekova sdružení draly peří v bývalé škole ve Vojničkách. Husy paní Jarošové věnovaly peří, všechny dračky přinesly nějakou dobrotu. Po počátečním menším zmatku se všichni v klidu usadili a věnovali se draní. Peří bylo měkoučké, prachové, bohužel nenašla se větší brka, aby zájemce mohla paní Jarošová naučit výrobu mašlovačky neboli peroutky.
Když se nadralo na menší polštářek, začala symbolická doderná. A teď teprve došlo na pikantní i strašidelné historky, většinou z úst starších účastnic. Že by mladí neměli drby rádi?
Sedělo se do pozdního večera a všichni si uvědomili, jak jsou podobné chvíle vzácné - sednout si k jednoduché práci a při tom nezávazně pohovořit či mlčet (dokonalá relaxace!). Nikam nechvátat, vidět za sebou užitečnou práci, naslouchat praskání ohně. Účastnice to všem vřele doporučují.
