Hodonín u Kunštátu – V bývalém koncentračním táboře v Hodoníně u Kunštátu se sešly desítky lidí, aby uctily památku obětí romského holocaustu. Právě dnes se také otevírá původní barák, v němž byli Romové za války vězněni. Pieta připomíná největší transport z Hodonína do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, k němuž došlo 21. srpna 1943.
Pietní akce se v bývalém koncentračním táboře koná každý rok, letos se poprvé účastníkům zpřístupní původní barák, který prošel rekonstrukcí. Do Žalova přijely desítky Romů. Autobus s účastníky z Brna vypravilo Muzeum romské kultury a IQ Roma Servis.
Pieta začala v 11 hodin mší v areálu bývalého koncentračního tábora. V poledne účastníci uctili romské oběti holocaustu u památníku Žalov. Památník vznikl v druhé polovině 90. let na místě masového hrobu kousek od tábora. V zrekonstruovaném baráku proběhla také slavnostní vernisáž expozice o budování památníku a historii tábora. Celý památník má být dokončený až za tři roky. O půl třetí se účastníci přesunuli na hřbitov v sousedních Černovicích, kde je pohřbeno 70 Romů z tábora. Lidé na hrob položili kytice a zapálili svíčky.
Program pietní akce
11:00 Mše svatá v prostoru bývalého tzv. cikánského tábora
12:00 Uctění obětí holocaustu u památníku Žalov
13:00 Památník Hodonín u Kunštátu: Historie místa a budoucí vize
Vernisáž výstavy Památníku Lidice „Porrajmos“.
14:30 Uctění obětí holocaustu pohřbených na hřbitově v Černovicích
Areál sloužil dlouhá desetiletí jako rekreační středisko Žalov. V původně vězeňském baráku se čepovalo pivo, kolem si hrály děti. Ministerstvo školství areál odkoupilo teprve před třemi lety a po složitém hledání financí začalo s rekonstrukcí. Rekreační chatky zmizely, z válečného baráku zbyla jen kostra.
Historie tábora
Původně byl v Hodoníně u Kunštátu tzv. kárný pracovní tábor pro osoby, které nemohly prokázat legální zdroj obživy, mezi nimi Romové tvořili jen maximálně 20 procent. Z kárného tábora posléze vznikl sběrný tábor. Až v srpnu 1942 byl na tomto místě otevřen tzv. cikánský tábor, jehož provoz i fungování se od obou předchozích typů táborů zásadně lišil - sběrný tábor byl zrušen. Všichni vězni, kromě romských, byli propuštěni. Romští občané se stali prvními vězni nově otevřeného „cikánského tábora“.
Stovky Romů se tísnily ve třech barácích. Zde vězni neměli k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Zato se mezi nimi šířil tyfus a další nemoci, které pozabíjely na dvě stovky lidí. Toho, kdo nemocím odolal, čekal ještě horší osud.
První transport 46 mužů a 29 žen z Hodonína byl do koncentračního tábora v Osvětimi vypraven na konci roku 1942. Druhý transport 749 vězňů připadl na 21. srpna 1943. Právě tento masivní transport si Romové v táboře každoročně připomínají. Jen zlomek ze zbývajících šedesáti vězňů se dočkal propuštění, ostatní byli v zimě 1944 také odvezeni do Osvětimi. Za války táborem prošlo přibližně 1 400 lidí (třetinu tvořily děti), přibližně 300 jich zde zahynulo.
Tábor sloužil později jako lazaret pro rudoarmějce. Následně v něm umírali na tyfus a nemoci internovaní Němci před odsunem z Československa. Někteří z nich byli rovněž pohřbeni na táborovém hřbitůvku.
Za komunismu, v letech 1949–1950, zde vznikl tzv. tábor nucených prácí, který byl určen jednak pro osoby vyhýbající se práci a ohrožující hospodářský život společnosti, jednak pro osoby odsouzené podle zákonů na ochranu republiky a proti černému trhu, osoby odsouzené pro správní přestupky nebo jinak nebezpečné lidově demokratickému zřízení.
Areál se pak paradoxně změnil na dětské rekreační středisko. Stát jej ale před časem koupil. Dělníci odstranili rekreační chatky a koupaliště. Zůstala jen vězeňská budova coby základ budoucího památníku.
