"Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život; a museli jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti, od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme; věříme ve válku," napsal Erich Maria Remarque v roce 1928. Vyjádřil tím pocity tisíce mladých mužů z celé Evropy, kteří své dospívání zanechali na frontách první světové války. V případě autora na té západní. Román Im Westen nichts Neues, česky Na západní frontě klid, patří mezi nejznámější protiválečné romány všech dob.
Příběh mladého Pavla Bäumera nejdříve vyšel časopisecky v roce 1928. O rok později, 31. ledna 1929, si jej mohli čtenáři poprvé koupit knižně. Od té doby se objevuje v žebříčcích nejčtenějších knih všech dob, a to i navzdory tomu, že jeho název můžeme najít v řadě středoškolských seznamů povinné četby.
Zápletka je přitom prostá. Pavel Bäumer, mladý student a naivní, nadšený vlastenec, se dobrovolně přihlásí na frontu. Pod šikanou sadistického poddůstojníka brzy poznává hrůzu válečné mašinérie, ale i opravdové přátelství. Nakonec však vždy přichází rozčarování, děs a strach. Scéna, v níž Pavel tráví dva dny v poli s mrtvolou Francouze, jehož musel zabít, patří mezi nejcennější literární obžaloby hrůz války nejen v německé tvorbě, ale ve světové literatuře vůbec.
Remaqueovi se podařilo lépe než komukoliv jinému popsat pocity generace, kterou v meziválečné době ve Francii označila spisovatelka Gertruda Steinová jako ztracenou. Sám autor napsal, že tato generace „byla zničena válkou, přestože unikla jejím granátům“. Předčasní veteráni, mladíci z první světové války, cítili po konci bojů na podzim roku 1918 neschopnost zapojit se do normálního života.
Spisovatel pocit prázdnoty vystopoval až do bojů u Verdunu a na Sommě. V románu využívá reportážní, dokumentární styl: strohé popisy kloubí s výpovědí hlavního hrdiny i jeho přátel ve válečnou mozaiku. To vše s cílem jednoznačně a hlasitě se vymezit vůči krutosti války, proti degradaci lidství. Konflikt přitom nehodnotil, nehledal jeho příčiny, s vypravěčským talentem o něm pouze vypovídal. Kniha ve své době vzbudila nejen vlnu nadšení, ale také nevole.
V květnu 1933 nacisté po převzetí moci Remarqueovy knihy veřejně pálili s tím, že za pár let už je stejně nikdo nebude číst. Opak však byl pravdou. Na západní frontě klid byl přeložen do padesáti jazyků a jeho autor získal nominaci na Nobelovu cenu za literaturu.
Erich Maria Remarque (1898 až 1970) je jedním z nejúspěšnějších představitelů německé literatury a autor tzv. „ztracené generace“. První román Domov snů vydal již v roce 1920 pod svým původním, německým příjmením Remark. Na počátku 30. let emigroval před nacismem do Švýcarska, válku prožil v USA, kde přijal americké občanství, a poté se opět vrátil do Švýcarska. Mezi jeho další slavná díla patří Cesta zpátky, Tři kamarádi, Noc v Lisabonu, Vítězný oblouk nebo Nebe nezná vyvolených.
V úvodu citováno z E. M. Remarque, Na západní frontě klid, Odeon 1973
