Už příští rok bude jedno procento nejbohatších lidí planety vlastnit víc než polovinu světového bohatství. Pomyslné sociální nůžky mezi několika nejbohatšími a obrovským množstvím chudých lidí jsou stále rozevřenější. A vyvstává tak otázka, jak dlouho bude takový stav udržitelný. „Majetek je o odpovědnosti,“ říká český podnikatel a miliardář Pavel Juříček, ale dodává, že společenská zodpovědnost za všechny chudé světa nemůže ležet pouze na podnikatelích. Ale na kom tedy? Odpovědi se snažili najít hosté ve Fokusu Václava Moravce.
Chudí versus bohatí? Majetek je o odpovědnosti, říká český miliardář
Každý rok na světě zemře 18 milionů lidí hladem a těch, kteří dlouhodobě žijí pod hranicí chudoby, stále přibývá. Takový systém je ale dlouhodobě neudržitelný a je možné, že dojde k revoluci – chudí se proti bohatým jednoho dne jednoduše vzbouří. Jak upozorňuje filozof a rektor univerzity v Burundi Marek Hrubec, dějiny lidstva nejsou dějinami morálního apelu, který je vyslyšen, ale jsou to dějiny plné válek. Je proto podle něj možné, že i ona tolik připomínaná zvětšující se propast mezi chudými a bohatými skončí bojem. „Každý z nás ze západního světa je závislý, parazituje na třetím světu,“ ukazuje provázanost dvou na první pohled vzdálených světů.
Podle Hrubce si Evropané a Američané často myslí, že lidé v rozvojových zemích světa jsou ve své podstatě spokojení s tím, jak to je. Problém je ale podle něj v tom, že se na jejich životy díváme skrze náš, západní svět. Když tedy nedemonstrují nebo nestávkují, tak máme pocit, že je všechno v pořádku. „Oni ale protestují každodenním bojem o přežití,“ uvádí.
- 40 % lidí žije za méně než dva americké dolary na den
- 22 % lidí žije za méně než dolar a čtvrt (to je od roku 2008 oficiálně hranice chudoby) → v subsaharské Africe tak žije skoro polovina všech obyvatel, v jižní Asii zhruba čtvrtina, v zemích, kde se válčí, se s extrémní chudobou potýká více než 40 % lidí
Sedm z deseti lidí na Zemi navíc žije v zemích, kde je ekonomická nerovnost větší, než byla před třiceti lety.
Fokus VM: Chudí versus bohatí (zdroj: ČT24)
Je povinností bohatých pomáhat?
Český selfmademan Juříček s filozofem souhlasí v tom, že situace je dramatická. Vzhledem k tomu, že kvůli obchodu často cestuje, ví, jak to v chudých částech světa vypadá. „Ale já nemohu cítit zodpovědnost za všechny,“ oponuje Hrubcovi. Každý majitel nějaké společnosti má podle něj zodpovědnost za své zaměstnance, má platit daně, kultivovat prostředí, ve kterém se pohybuje, a věnovat se samozřejmě i určité filantropii – zde je podle Juříčka cesta, jak může podnikatel měnit svět. Ale společenská zodpovědnost za všechny chudé světa je někde jinde.
A to je zdá se jádro problému – na kom tedy ta zodpovědnost leží? Podle Hrubce by mohla být úspěšnou cestou kombinace státem plánované ekonomiky a soukromého kapitálu. Tedy čínský model. Juříček ale zároveň dodává, že tento systém může úspěšně fungovat v Číně, ale už by byl jenom velmi těžce přenositelný do jiné kultury s jinou historickou zkušeností. Ať už by to byla Afrika, nebo Evropa.
Kdyby se majetek všech dolarových miliardářů zdanil 1,5 %, vyneslo by to 74 miliard dolarů. To by zaplatilo:
→ bezplatnou školní docházku všem dětem na planetě
→ zdravotní péči ve všech 49 nejchudších zemích světa
Zleva: Pavel Juříček a Marek Hrubec
Ráj bohatých? Ten daňový
Nejbohatší lidé velmi často unikají se svým majetkem do takzvaných daňových rájů. Jen v roce 2013 tak přišly jejich mateřské země na daních o 156 miliard dolarů. Jeden z nejbohatších lidí světa Warren Buffet se proslavil výrokem, že mu tento systém umožňuje platit na daních méně než jeho sekretářka. Symbolem daňových rájů se stala budova pojmenovaná jako Ugland House na Kajmanských ostrovech, kde má aktuálně své sídlo neuvěřitelných 19 tisíc společností podnikajících po celém světě.
Někteří miliardáři mohou své zemi škodit i jinak než tím, že jí neplatí daně – už jenom svou existencí. „Když má země větší množství bohatství v rukou miliardářů, tak roste pomaleji, než by rostla jinak. Ale pak miliardáře rozdělíme do dvou skupin – na ty, co získali své bohatství tím, že ho sami vytvořili, a ty, co byli politicky propojeni s lidmi, kteří byli u moci,“ říká ekonom Jan Švejnar s tím, že negativní efekt má na ekonomiku právě bohatství těch, kteří jsou napojení na politiku.
Česko je vůči chudobě zatím odolné
Být chudý znamená v Evropské unii pobírat méně než 60 % medianu průměrného příjmu domácnosti vyděleného počtem jejích členů. V každé zemi je proto hranice chudoby jiná.
- V Česku na tuto hranici (116 093 korun za rok) nedosáhlo v roce 2013 8,6 % lidí, což byl nejlepší výsledek v celé EU.
- Nejhůře na tom byli Řekové, kde se přes hranici chudoby nedokázalo přehoupnout 23,1 %.
- Evropský průměr byl 16,6 %.
Je chudoba dědičná? Odpoví Gatsby
Velký Gatsby – hrdina klasického románu amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda – je součástí nejen literatury, ale i sociologie. Gatsbyho křivka ukazuje, jak ovlivní aktuální plat rodičů budoucí příjem jejich dětí a jak je to ve skutečnosti s oním tolik probíraným tématem rovnosti příležitostí.
Nejméně ovlivňuje bohatství rodičů jejich potomky ve Skandinávii, například v Dánsku se to týká jen 15 % dětí. Naopak nejvíce jsou na majetku rodičů závislé děti v Jižní Americe, v Peru jde dokonce o dvě třetiny všech dětí. Ale překvapivě silný vztah mezi výdělkem rodičů a platy jejich potomků prokázaly studie ve Spojených státech – příjem rodičů ovlivní příjem dítěte v každém druhém případě.
Gatsbyho křivka
Ekonomická nerovnost ale nemá pouze čistě finanční stránku, zásadní je její dopad i na zdraví a sociální problémy lidí. V zemích s větší nerovností žijí lidé kratší dobu, jsou častěji obézní, trápí je vyšší kriminalita, větší množství duševních chorob a závislostí. Z tohoto pohledu má nejmenší problém celá severní Evropa, ale i státy Beneluxu. Naopak z nejrozvinutějších zemí světa vycházejí statisticky velmi špatně Spojené státy, Portugalsko a Velká Británie.
Kdo posílá nejvíce peněz?
- Největším dárcem byla v roce 2013 EU, která věnovala na rozvojovou pomoc skoro 87 miliard dolarů.
- Druhé byly Spojené státy s 31,5 miliardami.
- Třetí Velká Británie poslala 18 miliard.
- Čtvrté Německo 14 miliard.
- A páté Japonsko poslalo necelých 12 miliard.
- Norsko (věnuje víc než jedno procento)
- Švédsko
- Lucembursko
- Dánsko
- Velká Británie
- Afghánistán
- Izrael (území obývané Palestinci)
- Vietnam
- Etiopie
- Turecko (peníze pro uprchlíky se Sýrie)
- Demokratická republika Kongo