Brno - Za plného provozu dnes centrem Brna po staré vlečce prosvištěl parní expres z roku 1954. Do města se proto sjely i desítky nadšenců železničního fotografování, kteří si unikátní jízdu nechtěli nechat ujít.
Vlaky a hlavně historické lokomotivy. Právě ty obdivuje sedmadvacetiletý Jakub Tačanovský. Neváhal proto do Brna přijet až z polského Krakova, stejně jako desítky dalších takzvaných šotoušů - tedy nadšenců železničního fotografování.
„Do České republiky jezdím za vlaky často. Česko je rájem pro fanoušky železnic, protože zde existuje spousta muzejních tratí,“ řekl mladý Polák.
Desítky jeho kolegů postávaly během půlhodinové jízdy kolem trati a čekaly na nejvhodnější snímek. Pořídit ho není jen tak. „Někdy třeba dlouho nevyfotím nic, a pak najednou udělám snímků spoustu. Je to i otázka počasí, protože při každém počasí se fotit nedá,“ prozradil Petr Horák.
Šotouš je obdivovatel železniční či jiné veřejné dopravy. Název zřejmě pochází z anglického slova "shoot", tedy střílet nebo také udělat snímek. Označení bylo v českém prostředí dlouho vnímáno spíše hanlivě, v posledním desetiletí však o tento koníček vzrostl zájem a být „šotoušem“ se pomalu mění v hrdé sebeoznačení. Ačkoliv ještě nedávno bylo slovo používáno spíše hovorově, začalo se prosazovat a dostalo se už například i do názvu oficiální soutěže - Největší šotouš.
Stejně fascinovaní parním vlakem a starými vagóny, ve kterých se naposledy jezdilo ještě koncem osmdesátých let 20. století, byli i ostatní cestující. Ti dnes měli v Brně možnost se parním expresem dokonce i projet. Dohromady se jich do dvou dřevěných vagónů vměstnalo 150.
„Připadal jsem si jako za minulých časů, když lidé jezdívali vlakem do továrny,“ popsal zážitek z projížďky jednatel Společnosti moravských okresních drah.
Historická lokomotiva z roku 1954 jela po staré železniční vlečce, po které se v minulosti vozilo zboží na brněnské výstaviště. Ještě předtím ale vlečku k zásobování používal brněnský cukrovar.
