Ostrava - Obrovská únava nebo padání víček – to jsou příznaky málo známé autoimunitní nemoci. Myastenia gravis se nedá vyléčit, moderní léky ale pomáhají. Nejnověji biologická léčba. Milan Růžička z Kopřivnice je druhým v Moravskoslezském kraji, který ji dostane.
Poprvé se nemoc ozvala, když v polovině osmdesátých let narukoval. Postupně zjišťoval, že ho tělo neposlouchá.
„Šel jsem a zakopl, prakticky o nic. Občas se mi špatně polykalo, pak mi začlo padat víčko,“ popisuje Milan Růžička.
Čekal ho kolotoč vyšetření a pak diagnóza, kterou má v česku asi 2,5 tisíce lidí – nevyléčitelná myastenia gravis.
„Znamená to těžkou svalovou slabost. Je to vlastně nejčastější porucha nervosvalového přenosu,“ uvedl vedoucí lékař Centra pro maysthenia gravif 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jiří Piťha.
Tělo si vytváří protilátky samo proti sobě. K léčbě se využívá řada léků i operace brzlíku. Většině pacientů pomůžou, u pana milana ale postupně přestaly zabírat. „Byl jsem tak unavený a bezmocný, že jsem nebyl schopen zvednout se z polštáře,“ líčil Růžička.
Aby se vůbec mohl hýbat, musel podstupovat náročnou proceduru, kdy se odstraní nežádoucí protilátky z krve.
Výměnu plazmy neboli plazmaferézu podstupil pan Růžička zřejmě naposledy. V jeho případě už pojišťovna schválila nejnovější léčbu - takzvanou biologickou. Začne s ní v únoru.
„Je to pro myasteniky jednou z nadějí, jak chorobu zvládnout,“ řekla neuroložka z ostravské fakultní nemocnice Jana Junkerová.
Milan Růžička se těší, že mu léčba pomůže k větší samostatnosti. Biologickou léčbu postoupilo v Česku jen několik pacientů.
