Bratislava/Praha – Narození jednoho z klíčových mužů se zásluhami o vznik samostatného Československa si připomínají příslušníci obou dnes sousedních zemí. Slovenský astronom, diplomat, generál francouzské armády a ve své době jeden z nejvýznamnějších představitelů československého odboje Milan Rastislav Štefánik byl mužem mnoha zájmů. Dokázal využít své diplomatické kontakty a zejména o něj se vedle Edvarda Beneše opíral Tomáš Garrigue Masaryk při prosazování československých zájmů v zahraničí. Štefánik byl jedním z hlavních organizátorů legionářských jednotek v zahraničí, po vzniku republiky se také stal prvním ministrem vojenství ČSR.
Milan Rastislav Štefánik se narodil v západoslovenské vsi Košariská 21. července 1880 do rodiny evangelického faráře. Studoval v Bratislavě, maďarském Šoproni, vysokoškolské vzdělání získal v Praze poté, co vyměnil stavební inženýrství za astronomii. Byl také předsedou významného pražského slovenského spolku Detvan a během svých pražských studií se stal stoupencem Masarykových idejí.
Štefánik, světoběžník a diplomat
V roce 1904 odjel do Francie, svého dlouhodobého působiště, aby se zde věnoval vědecké kariéře. Díky studiu noční oblohy procestoval celou Severní Afriku, 10 měsíců strávil na Tahiti, kam ho Vědecký ústav Bureau des Longitudes vyslal pozorovat Halleyovu kometu a úplné zatmění Slunce. Z pověření francouzské vlády navštívil Brazílii, Galapágy a Ekvádor, kde tamní vládu přesvědčil k souhlasu pro výstavbu meteorologických stanic. Za vědecké výsledky získal ocenění francouzské Akademie.
Profesní růst přerušil začátek první světové války, v níž Štefánik spatřoval možnost osamostatnění slovenského národa. Díky svým kontaktům na čelné představitele francouzské vlády umožnil Masarykovi a Benešovi prezentovat myšlenku nezávislého Československa, v níž se také sám výrazně angažoval. Inicioval rovněž vznik Československé národní rady, centrálního orgánu zahraničního odboje.
Válečných bojů se aktivně zúčastnil v prvních dvou letech konfliktu jako pilot, a to i navzdory chabému zdraví. Během války organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku a Itálii a na sklonku války dosáhl hodnosti brigádního generála francouzské armády. Do vlasti se vracel po šesti letech v roce 1919 z Itálie, kde po několika politických misích navštívil svou snoubenku Giulianu Benzoniovou. Při letu do Československa se však jeho letadlo těsně před přistáním 4. května zřítilo.
Spory nad Štefánikovou sochou
Štefánik se stal slovenským národním hrdinou, pro komunisty byl však nepohodlnou postavou a jeho kult se snažili potlačit. Zničili a roztavili i sochu, která tuto postavu slovenských dějin připomínala. Později se do centra Bratislavy téměř osmimetrový Štefánik k výročí devadesáti let od jeho úmrtí vrátil.
U slovenské veřejnosti ale budí rozporuplné reakce, někteří kritizují, že je oblečen v leteckém kroji namísto uniformy generála. Odpůrcům se nelíbí ani usmíření sochy před novostavbou Slovenského národního divadla, kam by měly patřit spíše symboly múz. V blízkosti sochy je navíc památník československé státnosti a oba pomníky podle kritiků značí nechtěný čechoslovakismus.
