Londýn - Snad neslavnější autorka detektivních románů Agatha Christie zemřela právě 12. ledna 1976. Dožila se úctyhodných 86 let. Vlastní životopis, jenž vyšel rok po její smrti, končila slovy: „Chovám obdiv k Eskymákům. Jednoho krásného dne se milované babičce uvaří něco dobrého a ona po ledu odejde pryč a už se nevrátí. Ve skutečnosti tu budu do třiadevadesáti a své blízké budu uvádět v šílenství.“ Ale spletla se v obém. Odešla o sedm let dříve a skoro až do konce života tvořila mistrné šarády. Přezdívku První dáma zločinu si zasloužila obrovským počtem příběhů tajemných vražd. Tato laskavá paní z dobré rodiny však vraždila sice jen na papíře, ale snad nejpoutavěji v historii žánru. A také nejzábavněji. Díky tomu se její knihy staly nejprodávanější na světě. Hned za Biblí a Shakespearem. Za svůj život povila celkem 70 románů a 32 souborů povídek, kterých se již prodalo přes dvě miliardy. Snad každý zná postavy inteligentního detektiva Hercule Poirota či všetečné stařenky slečny Marplové.
Vraždy se nakonec překvapivě, leč logicky vyřeší zpravidla až v závěrečné scéně. A nejmilejším vraždícím prostředkem je jed: „Jed má v sobě něco fascinujícího. Postrádá příkrou brutalitu kulky z revolveru nebo bodné zbraně,“ prohlásila Christie. Přesné popisy příznaků jedovatých substancí pramenily z jejích zkušeností z nemocničních lékáren, kde pracovala v obou světových válkách. Nejvíce ji vzrušovaly baňky s jedem, se „silami, schopnými vzkřísit mrtvé“. Arzen, morfium, chlor, strychnin či thalium. Nejvíc si oblíbila kyselinu kyanovodíkovou.
Narodila se 15. září 1890 jako Agatha May Clarissa Millerová do viktoriánského světa v jihoanglickém Torquay. Byla plachým uzavřeným dítětem, jež před skutečnými kamarády dávalo přednost vymyšleným „kittens“. V Paříži studovala klavír a zpěv, ale plachost ji vrátila domů, aby již navždy zůstala osobou stranící se davů a jakékoliv publicity. V předvečer 1. světové války se seznámila se stíhacím pilotem Archibaldem Christiem, kterého si zanedlouho vzala. Tento vztah jí přinesl dceru Rosalindu. Po rozchodu s manželem se vydala na cesty na Blízký východ, kde se zamilovala jednak do města Ur a také do o 15 let mladšího archeologa Maxe Mallowana, kterého si později také vzala.
V roce 1971 ocenila Alžběta II. dílo královny detektivek titulem „Dáma britského impéria“.
