Brno - Nejvyšší soud, jeden z nejdůležitějších v českém soudním systému, slaví dvacetileté jubileum. Významné výročí si připomíná konferencí, na niž dorazili předsedové evropských nejvyšších soudů. Jejich společným tématem byly dopady evropského práva. Hosté se také ohlédli za dosavadní historií soudu.
K příležitosti kulatého výročí uspořádal Nejvyšší soud setkání Stálé konference předsedů nejvyšších soudů České republiky, Chorvatska, Maďarska, Polska, Slovinska a Slovenska. Současní i bývalí předsedové evropských nejvyšších soudů se sešli v Brně. Mezi další hosty dnešních oslav patří předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešová, ombudsman Pavel Varvařovský, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa nebo bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.
Právní špičky diskutovaly například o dopadech evropských zákonů na českou justici a o změnách po vstupu republiky do Evropské unie. Členy Stálé konference tvoří zástupci postkomunistických zemí, do nichž se nově promítá evropské právo. Iva Brožová se v této věci vyjádřila, že i nyní můžeme v některých státech cítit prvky totality. „Již dnes je na národní úrovni patrné, že i demokraticky zvolené vlády vykazují čitelnou tendenci k zeslabování nezávislosti moci soudní. A přitom se stále častěji pro nedostatek politické vůle ke shodě a ke kompromisu obracejí na soudy, aby vzápětí varovaly před soudcokracií,“ prohlásila předsedkyně Brožová.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský zase varoval, že představitelé České republiky často nadřazují českou Ústavu nad jiné evropské normy. Podle něj ale není podobný stav dlouhodobě udržitelný. „S tímto modelem nelze žít trvale, bude třeba najít nějaké východisko z této situace,“ naznačil Rychetský. Podobný postoj zaujímá i Německo.
V tuzemském soudním systému zastává Nejvyšší soud vrcholnou pozici pro občanská a trestní řízení a je možné se k němu dovolat. Tento soud nejvyšší instance má za úkol zasáhnout například v případech, kdy se dva právní názory na věc rozcházejí a Nejvyšší soud musí právní judikaturu sjednotit. Za dvacet let své existence vyřešil brněnský Nejvyšší soud přes sto tisíc případů, ročně vydá osm až devět tisíc rozsudků.
Součástí inventáře soudu je okolo pětadvaceti tisíc svazků a spisů, z nichž některé pamatují ještě Rakousko-Uhersko. „Největší skvosty, které máme, se nachází v trezoru, kde jsou publikace od roku 1760 - 1770. Nejvyšší soud v podstatě z těchto materiálů vychází,“ pochlubil se historickými kořeny mluvčí soudu Petr Knötig.
Nejvyšší soud České republiky
Nejvyšší soud se sídlem v Brně je vrcholným soudním orgánem ve věcech občanského soudního řízení a v trestním řízení s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud a Nejvyšší správní soud. Původně soud sídlil v Praze, v roce 1919 se ale přesunul do Brna. Po období Protektorátu existovaly i po roce 1945 dva nejvyšší soudy, kdy se k původnímu prvorepublikovému přidal Slovenský nejvyšší soud se sídlem v Bratislavě.
Zdroj: Nejvyšší soud ČR
Pod jednou střechou s Nejvyšším státním zastupitelstvím
Tématem, které se objevuje v souvislosti s Nejvyšším soudem, je nevyhovující zázemí, v němž soud dlouhé roky přežívá. Jak v srpnu uvedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová, v příštím roce by se mohlo začít s výstavbou nové budovy, kde by současně sídlilo i Nejvyšší státní zastupitelství. „Existuje (stavební) projekt, který vznikl již v minulosti a který je potřeba popostrčit, aby odpadly ty pronájmy, které jsou neefektivní,“ uvedla začátkem minulého měsíce Benešová.
Stav současné budovy už delší dobu nevyhovuje. Střechou do objektu zatéká, část budovy je už zcela opuštěná a místy se rozpadá i sklepení. Zatím není jisté, kde přesně by měla stavba nového Nejvyššího soudu vzniknout, ani kolik by stála.
Budova Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud sídlí v Burešově ulici v budově bývalého Všeobecného penzijního ústavu. Ten vznikl ve 30. letech minulého stolení na místě Brandtovy továrny. Prostory jsou ale už delší dobu nevyhovující a Nejvyšší soud by se v dohledné době mohl přestěhovat do nového zázemí. Oprava stávajícího komplexu by se totiž prodražila, soud tam navíc platí vysoké nájemné.
Prezidenti proti Nejvyššímu soudu
Nedávno se o Nejvyšším soudě nelichotivě vyjádřil prezident Miloš Zeman, když prohlásil, že v něj ztratil důvěru. Důvodem byl verdikt, ve kterém soud zastavil stíhání tří bývalých poslanců občanské demokracie. Jedná se o Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu. Nejvyšší soud argumentoval jejich poslaneckou imunitou. Trojice politiků čelila obvinění z korupce.
Na začátku letošního roku se předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová vyjádřila k prezidentské amnestii. Klausův krok označila za rozklad právního vědomí společnosti. Sama naznačila, že každé prominutí trestu musí mít vlastní filozofii. V rozhovoru pro Lidové noviny označila vyhlášení amnestie za „rozhodnutí prezidenta jako suveréna“. Také Václav Klaus se postavil proti verdiktu Nejvyššího soudu v souvislosti s osvobozením trojice exposlanců ODS.
Nejvyššímu soudu zůstala věrná dvacet let
Jednou z prvních pracovnic brněnského Nejvyššího soudu byla také Hana Pazderková. „Byly jsme čtyři kolegyně, které nastupovaly před zahájením činnosti Nejvyššího soudu. Jedna už je v důchodu, ale jsme tu ještě tři pamětnice úplných začátků,“ pochlubila se pracovnice personálního oddělení, na kterém působí už celých dvacet let. Jejím úkolem je vybírat budoucí zaměstnance a podílí se také na tvorbě rozpočtu. Za dobu své práce pro Nejvyšší soud potkala i kuriozní uchazeče o práci. „Pamatuji si, jak se tu o práci ucházel kuchař. Předpokládám, že si myslel, že máme závodní jídelnu,“ se smíchem dodala Pazderková, která je jednou z 250 zaměstnanců brněnského Nejvyššího soudu.
Sama odhaduje, že jí pod rukama prošla už více než stovka různých právníků. Ti často pracovali na postech asistentů a během dvaceti let se jich na Nejvyšším soudě vystřídala celá řada. „Nemůžu říct, že bych někdy litovala, že jsem k Nejvyššímu soudu nastoupila,“ prohlásila Pazderková, jež dříve pracovala na Fakultě architektury. Její práce je prý v podstatě stále stejná, jen prostředky se změnily. „Počítače jsme měli, ale většina z nás se s nimi teprve učila pracovat,“ zavzpomínala na začátky své administrativní práce pro Nejvyšší soud.
Dosavadní předsedové Nejvyššího soudu
1993 - 1998 - Otakar Motejl
Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil od roku 1968 jako soudce Nejvyššího soudu. Pět let byl také jeho předsedou, aby se v roce 1998 stal ministrem spravedlnosti. Počátkem nového století pracoval coby první Veřejný ochránce práv v republice. Otakar Motejl zemřel 9. května 2010.
1998 - 2002 - Eliška Wagnerová
Práva taktéž vystudovala na pražské univerzitě. V roce 1982 odešla do německého exilu, kde sedm let žila v Mnichově a pracovala jako novinářka pro Rádio Svobodná Evropa a pro exilový tisk coby poradkyně pro československé právo. Později odcestovala do Ottawy, aby se vrátila v roce 1993. Do funkce předsedkyně Nejvyššího soudu se dostala v roce 1998, po čtyřech letech odešla na post místopředsedkyně Ústavního soudu.
2002 - do současnosti - Iva Brožová
Promovala v roce 1974 na Právnické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, nyní Masarykova univerzita. Byla soudkyní Městského soudu v Brně, později pracovala pro Krajský soud v Brně. V roce 1993 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu. Roku 1998 absolvovala jeden semestr na Univerzitě v Essexu na Katedře lidských práv. O rok později se stala soudkyní Nejvyššího soudu a od roku 2002 je jeho předsedkyní.
