Julie Urbišová strana 4 z 5

Američané jsou tlustí. Takový je jeden z nejčastějších předsudků na adresu národa, který dal světu hamburgery, hranolky a kolu. Ano, je pravda, že nikde jinde jsem neviděla tolik lidí s abnormální nadváhou, na druhou stranu ale taky nikde jinde jsem neviděla tolik lidí posedlých sportem, svaly a kultem bezchybného těla. Dnes ale o té první skupině.

Už to zase začalo. Každou neděli odpoledne budou ve městě zácpy, po ulicích budou chodit lidé oblečení v tričkách a kšiltovkách svého týmu a celý americký národ zase propadne fotbalovému šílenství. Abych byla přesná – podlehnou americkému fotbalu. To, že je tento sport pomalu chráněnou kulturní památkou Ameriky, dojde každému po několika týdnech života v USA.

Nejnovější film amerického dokumentaristy Michaela Moora Capitalism: A Love Story (Kapitalismus: Milostný příběh), který měl světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, vstupuje do amerických kin. Dokument o příčinách světové ekonomické krize ukazuje očima kontroverzního režiséra Moora zrádné stránky amerického kapitalismu.

Aby se hned v den vydání prodalo vaší knihy víc než milion kusů, na to musíte být buď Joanne Rowlingová anebo Dan Brown. V tomto případě se jedná o druhého jmenovaného. A toto závratné číslo se týká jeho poslední knihy – Ztraceného symbolu. A co víc – očekávané pokračování příběhů profesora z Harvardu Roberta Langdona se stalo populárním hitem ještě před vydáním.

Minulý týden proběhla americkými médii zpráva o tom, jak jeden manželský pár našel v plechovce Pepsi nemilé překvapení – po vylití nápoje zůstalo uvnitř něco těžkého. Byla to žába, potvrdili hygienici. Hned po přečtení článku jsem si řekla, tak tihle Američani právě zbohatli. Peníze sice ještě nemají na účtu, ale bude jen otázkou času, kdy Pepsi zažalují, spor vyhrají a v bance jim přistane minimálně několik tisíc dolarů.

11. září 2001 spadla newyorská dvojčata a s Amerikou to od toho dne začalo jít z kopce. Místo, kde stálo Světové obchodní centrum (WTC), se přejmenovalo na Ground Zero. Bod nula. Začneme znovu, řekli si Američané. Na stejném místě postavíme ještě lepší budovy. Ještě vyšší. Budou ještě lepším symbolem země svobody. Po osmi letech od útoků toho ale na Ground Zero moc nestojí a pohled na toto místo v roce 2009 se moc neliší od konce roku 2001. Lidé si toho všímají a spokojení právě nejsou.

V Evropě i ve Spojených státech vychází nové pokračování úspěšné videohry Rock Band – tentokrát na ní nebude mix různých světových hitů, ale seznam těch nejslavnějších písní britské kapely Beatles. Videohra, na jejíž výsledné podobě se podíleli i Paul McCartney a Ringo Starr, se v amerických, ale i evropských a australských obchodních řetězcích objeví 9. září. Ve stejný den vychází i nově digitálně upravená kolekce původních 14 alb Beatles.

Poprvé jsem do New Orleansu přijela v lednu 2007. Na letišti hrál jazz (ostatně jak jinak, když je to letiště Louise Armstronga), venku to podivně páchlo, bylo dusno a město bylo zvláštně temné. Hlavně když jsem se blížila k univerzitnímu městečku poblíž jezera Pontchartrain. Tam už jsem viděla, nebo spíš neviděla, co všechno napáchala Katrina. Nebo lépe řečeno, co napáchaly protržené hráze. Bylo to rok a půl od ničivé bouře a okolí univerzity stále vypadalo, jako by tady právě skončila válka. Zbořené nebo zničené a prázdné domy, před nimi kopy nábytku, oblečení, jízdních kol, fotografií, zkrátka všeho, co smetla voda a co už se nedalo znovu použít.

Až přijde koncem září do kin americký film Julie a Julia, zajděte si na něj. Nejen, že se pobavíte u odpočinkové americké komedie, ale dozvíte se zároveň něco o svérázné Američance jménem Julia Childová, která byla jednou z prvních „televizních kuchařek“. Původním povoláním úřednice, která za druhé světové války pracovala pro americkou tajnou službu, se jako manželka diplomata dostala po válce do Paříže. Aby vyplnila volný čas, začala se zajímat o francouzskou kuchyni. Z koníčka vznikla dlouhodobá práce a sedmisetstránková klasická kuchařka. Po návratu do USA se z ní stala hvězda, ke které se upínaly stovky Američanek v domácnosti.

New York - Po prázdninovém programu naplněném odpočinkovými snímky typu animované Doby ledové nebo kontroverzního dokumentu Bruno se do amerických kin vracejí velká jména. Letošní filmový podzim, který většinou přichází s těmi nejlepšími filmy roku, zahajuje v pátek Quentin Tarantino a jeho nový snímek Hanebný pancharti. Filmové společnosti doufají, že režisér s pověstí podivně zvrhlého blázna zvedne během léta oslabenou návštěvnost.

Když před čtyřiceti lety 9. srpna našla losangeleská policie tělo těhotné herečky Sharon Tate, tehdejší manželky režiséra Romana Polanského, a dalších čtyř přátel, skončila tím v Americe jedna etapa. Nebo alespoň v její západní části. Východní pobřeží čekalo ještě vyvrcholení v podobě Woodstocku. Festivalu, který se stal symbolem 60. let. Desetiletí hnutí hippies, které šířilo lásku a protiválečnou náladu, brojilo proti konvencím, přineslo sexuální revoluci, a marihuana, hašiš a LSD byly toho všeho přirozenou součástí, bylo náhle pryč. Letošní americká letní výročí mají hořkou příchuť.

Bethel - Čtyřicet let uplyne 15. srpna od doby, kdy do malého amerického městečka Bethel ve státě New York přijelo kvůli hudbě přes půl milionu lidí. Woodstock představil tehdejší hvězdy Janis Joplin, Joe Cockera, Santanu nebo Jimiho Hendrixe. Jednu z nejvýznamnějších hudebních událostí historie chtěli jeho původní pořadatelé připomenout dalším koncertem. Přípravu celé akce ale museli kvůli nedostatku peněz zrušit.

"Nemůžete mi někdo pomoct najít levného zubaře, aby mi vytrhl osmičky?" ptal se před dvěma týdny na Facebooku můj americký kamarád Jeremy. "Zajeď si do Prahy, i s letenkou tě to vyjde nastejno jako tady," vtipkovala na známé internetové sociální síti jeho spolužačka. Jiný kamarád zase vzpomínal, jak si jel nechat vytrhnout zuby moudrosti do Mexika a tiše doufal, že nedostane infekci: "Doktor mi vytrhl tři zuby, nedostal jsem žádné pilulky, jen mi řekl, abych pár dní nekouřil, samozřejmě španělsky…" A jak nakonec dopadl Jeremy? Nechal si vytrhnout jen jeden zub. Na ten druhý totiž neměl peníze. Absurdní? Ne, realita amerického zdravotnictví.

Když na začátku měsíce oznámila guvernérka Aljašky, že v této pozici končí, bylo to překvapení jen pro některé. Zvlášť její političtí přátelé a fanoušci totiž doufají a věří, že Sarah Palinová bude tou, která se za čtyři roky opět objeví v prezidentských volbách. Tentokrát už ale ne na pozici dvojky, ale přímo jedničky. Že bude kandidovat za republikány na americkou prezidentku. Žádná oficiální zpráva na toto téma ještě nepadla, i když podobné úvahy se objevily hned po skončení voleb na podzim minulého roku.

New York táhne turisty jako magnet. A poslední dobou mnohem víc i ty české. Ať se chystáte do New Yorku za výhodnými nákupy, za americkou atmosférou nebo za uměním, letos v létě si ho určitě užijete. A nezapomeňte se projít po Times Square a udělat si výlet k Soše svobody. Obě tato symbolická místa New Yorku jsou totiž letos v létě tak trošku nová, oprášená a zajímavější.

I u nás na jihu USA, v New Orleans, byli fanoušci v šoku ze zprávy o úmrtí Michaela Jacksona. Jedna z místních černošských organizací hned vykřikla do médií, že mu uspořádá tzv. jazzový pohřeb. Během této stoleté tradice se lidé se zemřelým loučí v průvodu za doprovodu dechové kapely. Vzdávají mu hold, oslavují jeho život, netruchlí pro něj. Prostě mu uspořádají takovou velkou párty.

Britského komika Sachu Baron Cohena jsem poprvé v televizi viděla asi před pěti lety v Británii. Tehdy jsem ovšem nechápala o co jde a jenom nevěřícně zírala na vyhublou postavu ve velkém černém obleku s knírkem pod nosem a mluvícím šíleným ruským přízvukem. Boratovi jsem tehdy naletěla stejně jako tisícovky dalších diváků, myslela jsem si, že je skutečný. Když jsem před dvěma lety v USA viděla poprvé jeho místní pořad "Da Ali G Show", tak jsem zase nechtěla věřit, že všechny tři osoby v tomto pořadu představuje jeden a tentýž člověk. Muslimský rapper Ali G, kazašský reportér Borat i rakouský gay Bruno. Všechny je spojuje ironie, trapnost a komediální Cohenova zručnost.

I když měl nemocnici jen šest minut od svého domu, doktoři už mu nedokázali pomoct. Zastavilo se mu srdce. V amerických médiích se okamžitě Jacksonova smrt začala skloňovat v souvislosti s Elvisem Presleym, Johnem Lennonem nebo prezidentem Kennedym. A přitom celý svět čekal na jeho comeback, který měl přijít v podobě padesáti vystoupení v Londýně. Jacksona už na pódiu nikdy nikdo neuvidí.

Čechů v New Yorku je poměrně dost. Už dávno nežijí ve čtvrti, které se říkalo Little Bohemia, tedy Malé Čechy na východní straně Manhattanu. Někdo bydlí v Brooklynu, někdo v Astorii, ti bohatší na Manhattanu, zkrátka jsou rozprchnutí po celém městě. Zmíněná Astoria, která je dnes spíš řeckou čtvrtí, ale pořád Čechy a také Slováky láká na české jídlo a pití. Jsou tu totiž hned tři české a slovenské hospody. Nejslavnější je asi Bohemian Beer Garden, která už podle názvu má velkou zahrádku a během víkendu pomalu nemáte šanci najít volné místo. Hospoda je velmi oblíbená i mezi Američany, češtinu skoro neslyšíte. Všichni sem chodí hlavně v létě za dobrým pivem a grilovanými klobásami.

Sedmdesát let uplynulo od doby, kdy Jaroslav Ježek sbalil ve svém modrém bytě v Kaprově ulici pár zavazadel a přes Paříž odcestoval do New Yorku. "Po obědě při krásném ale mrazivém počasí vidíme obzory New Yorku. Kolem půldne přijíždíme. Celní a pasová prohlídka. Jedem do hotelu St. Moritz a odtud k Morissovi. Pak na Broadway," poznamenal si Ježek do svého deníku 20. ledna 1939. Určitě to byla cesta plná očekávání a strachu. Společně s Voskovcem a Werichem se těšili na novou kariéru ve Spojených státech. Pro Ježka to ale měla být jeho poslední cesta v životě.

V Chuchelné na Opavsku našli minulý týden nevybuchlou bombu z druhé světové války. Píše se na Opavsku, ale v souvislosti s touto vesnicí a asi třicítkou dalších v okolí je výstižnější mluvit o Hlučínsku. Právě na Hlučínsku je dodnes druhá světová válka zapsána do osudů mnoha rodin. Nevybuchlé bomby tuto přítomnost jen symbolizují.

Americká televizní stanice CNN se rozhodla na Den matek ve večerním zpravodajství představit několik významných amerických maminek. Byla mezi nimi i žena, vojačka, která je už pět let na misi v Iráku. Doma v USA má manžela a dvě děti. V živém vstupu v televizi tak mohly statisíce lidí sledovat živý rozhovor rozdělené rodiny a redaktora. Nevím, jestli to byl dojemný nebo spíš trapný okamžik. Žena měla problém rozpoznat hlasy svých dětí, ty se jí snažily popsat, že by jí nejraději udělaly k snídani palačinky a jejich maminka zase asi ze zvyku na každou otázku odpovídala ano pane, ne pane. (Yes, sir. No, sir.) Nevím, jestli lidé takovou matku odsoudí za to, že netráví svůj čas s rodinou, anebo si jí naopak váží a cení jako válečné hrdinky obětující svůj život vlasti. V Americe bude platit spíš ta druhá možnost.

Byl to prý nejúspěšnější Jazz Fest od Katriny. Během minulých dvou týdnů přijelo do New Orleans na hudební událost roku přes 400 000 lidí. Umíte si představit, že se v areálu dostihového závodiště, kde se festival pořádá, vystřídají všichni obyvatelé Brna a ještě několika přilehlých vesnic? Až přímo na místě si člověk uvědomí, jak obrovská země Amerika je a kolik v ní žije lidí. A taky, že New Orleans zůstává centrem dobré a kvalitní hudby, především jazzu, za kterým lidé pořád jezdí z celého světa.

Začalo to jako příjemný rozhovor o životě. "Co to jíš?" ptá se mě možná čtyřicetiletý chlapík, který sedí vedle mě v kavárně. S plnou pusou mu říkám, že to jsou beignet, takové koblihy se spoustou moučkového cukru, specialita New Orleans. Dáváme se do hovoru. Mark přijel z New Yorku na víkend na jakousi konferenci a shodou okolností je v centru New Orleans jeden z největších festivalů roku.