Josef Brož strana 2 z 3

Vzhůru do boje! Autobiografická sága Můj boj norského spisovatele Karla Oveho Knausgårda vstupuje druhou knihou Zamilovaný muž do nové fáze. Po smrti přichází zrození. Hlavní postava, jíž tu je opět autor sám, řeší, do jaké míry přežije nový úděl rodu a životního prostoru. Enervující literární potrava pro všechny muže, kteří si myslí, že v tom s ženami zůstali sami.

Kvalita extravagantního románového příběhu, jímž dokáže italský spisovatel Alessandro Baricco (*1958) zaujmout, spočívá v mimořádně exkluzivní formě – novela Mladá nevěsta je ukázkou takového psaní. Mezi moralitou a erotikou zůstává jen úzký prostor, jímž vládne jeden z brilantních evropských autorů současnosti.

Plytký a zábavný. Akční i meditační. Takový je nový román švýcarského spisovatele Joëla Dickera Kniha o Baltimorských. Ano, dá se číst v klidu prostě jako literární brak. Vyčítat knize můžete všechno možné: nedostatek stylu, průhledné zápletky, chatrné charaktery. Můžete se nad ní pohoršovat. Jedno jí ale vyčítat nelze: povětšinou s ní není nuda.

Příběh, jejž pod románovým názem Jidáš nabízí nejnovější kniha izraelského spisovatele Amose Oze, je prodchnut hlubokým smutkem nad lidským údělem. Kořeněný je rozpravami o Ježíšovi, izraelské politice a cudným sexem. Ideální kniha pro dlouhé zimní večery. Pro čtenáře uvyklého dozvídat se o Izraeli a jeho dějinách poměrně stereotypní informace může být navíc román bystrým vhledem do tématu samotného vzniku židovského státu.

Sugestivní, dynamický a utopický. Šestý román Sorje Chalandona Čtvrtá zeď předestírá čtenářům příběh jednoho snu, jenž byl od počátku, v nezlomné logice antické tragédie, odsouzen k zániku. Podobně jako jeho hlavní hrdina, divadelní režisér Georges. Autor klade čtenáři mnohé otázky, jež ale převážně ponechává bez odpovědi.

Vypadá to jako krimi, ale není to krimi. Jmenuje se to jako dětská literatura, ale před dětmi byste knihu měli raději schovávat. Hutný román Malý kamarád americké autorky Donny Tarttové ovšem nevyděsí ani nerozpláče. Na téměř 600 stranách se totiž povětšinou rozprostírá, bohužel, strašlivě popisná literárně konstruovaná nuda.

Temné, těžké, tísnivé. Smrt v rodině, první kniha ze šestidílné ságy Můj boj norského prozaika Karla Oveho Knausgårda, není snadné čtení. Kniha má ambici prolomit všechna dosavadní literární klišé a aspiruje na událost letošní podzimní sezony.

Nakladatelská senzace knihy Harper Leeové Postav hlídku vyvolává pochybnosti nejen nad praktikami knižního průmyslu, ale i nad samotným étosem díla. Dílo i autorka jsou v zásadě obětí triku. Těžko uvěřit, že by slavná Harper Leeová (1926-2016), autorka jediného bestselleru, totiž románu Jako zabít ptáčka, jenž jí zajistil ještě za života nesmrtelnost, zapomněla, že má v kufru ještě jeden. Přesně ale toto se stalo: ve skutečnosti jsou obě knihy v zásadě dílo jediné, byť vyprávěné z jiné perspektivy, z časového i dějinného odstupu. A jedná se o návrat značně křečovitý.

Život píše nejlepší příběhy. Poslední román francouzské prozaičky Delphine de Viganové (*1966) se tváří, že byl napsán Podle skutečného příběhu, jak zní neotřelý název. Je ale otázkou, zda nepřináší jen rafinovanou vatu, jež se snaží ten skutečně silný literární příběh nahradit.

Britská autorka slavných historických románů z tudorovské Anglie dokáže překvapit. Hilary Mantelová (*1952) svou povídkovou knihou Zavraždění Margaret Thatcherové nejenže zůstává v zásadě v současnosti, ale neváhá zabloudit i do jiných světů – těch zásvětních.

Kouzla a čáry, nevyhnutelné katastrofy a nadpozemské bytosti. Nový román Salmana Rushdieho Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí tvoří soubor volných variací v narážce na spletitý tón orientální vyprávění. Není příliš děsivý, může být dokonce ideální četbou na dovolenou.

Co láká spisovatele vydat se po sedmdesáti letech do Osvětimi? Do koncentračního tábora, pravda, se v současnosti pořádají exkurze. Ta literární z pera britského spisovatele Martina Amise (* 1949) pod názvem Zóna zájmu hořkne na jazyku, vzpírá se pochopení, zavátá časem a lidským neštěstím, přesto je zvláštním způsobem aktuální.

Na troskách války vyrůstá svět, který od člověka neočekává oběti. Britská spisovatelka Kate Atkinsonová ve svém románu Bůh v troskách, jenž navazuje na úspěch Života po životě, vypráví znovu osudy několika generací, pro něž se válka stala celoživotním mementem.

Paměť je ošidná kategorie. Potvrzuje to i poslední román Zelený stan z pera ruské spisovatelky Ljudmily Ulické. Kniha zahrnuje čtyřicet let sovětské historie: od smrti diktátora Stalina po úmrtí básníka Brodského – ve třicítce kapitol.

Dvě ženy, každá jiná: jedna hubená, druhá tlustá. Nejnovější Pohlavní životy siamských dvojčat skotského autora Irvina Welshe (*1958) nabízí groteskní variaci na americký životní styl, v němž hmotnost je východiskem životního stylu i osudu.

Na počátku knihy je zadek. Odhalený. Francouzská spisovatelka Abnousse Shalmaniová (* 1977), jejíž íránské kořeny jsou zjevné, nenabízí ale jenom nahotu. Dojde i na slova, jež se v tělo proměňují. I když její prvotina Chomejní, Sade a já působí místy jako agitace, nelze se ubránit dojetí nad spontánním projevem a nasazením, které činí z knihy více než jen jednu autobiografickou zpověď.

Šestnáctý román britského autora Iana McEwana (*1948) Myslete na děti! je možné vnímat jako spisovatelovo završení „trilogie mravů“. Baladický příběh, protkaný romantickými hudebními motivy, není zdaleka tak perverzní jako jeho předchozí knihy ani vyhrocenou polemikou vůči sektářskému náboženství. Jde spíše o lehké povzdechnutí nad slabostí lidského jedince, vystaveného věčnému pokušení.

Monumentální román Úzká cesta na daleký sever australského spisovatele Richarda Flanagana zaujme strhujícím svědectvím o utrpení zajatců při výstavbě siamsko-barmské železnice za 2. světové války. Je ale také zničující zprávou o tragické síle zapomnění, jež prostupuje životy – vztahy i city.

Útlá novela Čerň a stříbro, třetí kniha italského spisovatele Paola Giordana (*1982), není dílem zásadním. Její ladění připomíná nesamozřejmost naší existence: na půdorysu krize jednoho mladého manželství, jež se ocitlo na své první křižovatce. Styl autora je střídmý, jemnokresba se nevyhýbá nostalgii ani lehkému patosu.

Mohutný román Stehlík americké spisovatelky Donny Tarttové (*1963) má všechny atributy lierárního blockbusteru. Zápletka nabízí aktuální kontext, postavám nechybí barvité charaktery a dějová linka připomíná, že dramatické vyznění není možné bez nečekaných zvratů. Ideální četba na vánoční svàtky!

Nizozemský spisovatel Michel Faber (* 1960) se ve sbírce povídek Jablko vrací do časů viktoriánské Anglie. Z těch časů se vracejí postavy, dekor i okouzlující atmosféra, známá z předchozího románu Kvítek karmínový a bílý. Není to ale žádné čtení pro staromilce, naopak.

Murakamiho Muži, kteří nemají ženy jdou k podstatě zoufalství, které prožívají někteří muži ve vztazích s ženami, aniž by si to některé ženy byly schopny vůbec uvědomit. Jeho povídková kniha není ale jen záznamem mužského zoufalství, nýbrž i zprávou o stavu civilizace, v níž není citům dovoleno příliš. Neměli bychom navíc zapomínat, že tuto zprávu nám posílá autor, jehož původ není vůbec evropský - to ale vadí jen v té míře poslední.

Poslední dystopický román spisovatele Michela Houellebecqa, v originále Soumission, vychází konečně v českém překladu pod názvem Podvolení. Vyplatí se ho číst, a to navzdory tomu, že vyvolal po celém světě velký mediální poprask. Jedná se totiž o velmi svébytné literární dílo, jež přesahuje snadné zařazení toliko mezi románové provokace.

Mít orgasmus jistě patří k touze každé ženy. Jak tohoto stavu dosáhnout, aniž tím zatěžuje muže, je východiskem knihy Chucka Palahniuka Tvé překrásné já. Kniha není ale pouze návodem k dokonalému orgasmu, nýbrž především zprávou o stavu západní konzumní společnosti, jež redukovala lásku a city na neosobní dosažení pruduktové rozkoše. Kde jsou ale vlastně hranice našich tužeb?