Dillí/Praha - Osobnost indického politika a bojovníka za národní nezávislost Mahátmy Gándhího, od jehož smrti uplynulo již 60 let, ovlivnila životy miliony lidí na celém světě, zvláště těch utlačovaných. Jeden z největších indických myslitelů vyvedl Indii z britského područí a dokázal, že zvítězit se dá i beze zbraně v ruce. Jeho životopis patří v Indii dodnes k nejprodávanějším knihám.
Gándhí dokázal, že uspět lze nenásilnou politikou
Gándhí se narodil 2. října 1869 v Pórbandaru v kastě bohatého obchodníka. Ve škole nijak nevynikal, naopak se vyznačoval velkou dávkou plachosti, nízkou sebedůvěrou a samotářstvím. Ve třinácti letech se oženil se stejně starou dívkou jménem Kasturbáí. Rozhodující zkušeností pro jeho další duchovní vývoj se ukázaly být dva dlouhodobé pobyty v cizině.
Po studiích práv v Londýně se vrátil zpět do Indie, kde ovšem nezískal žádnou práci, nakonec přijal práci právního poradce indické firmy muslimského obchodníka Dady Abdully v jihoafrické Pretorii. Z původně plánovaného jednoletého pobytu se vyklubalo dlouhých 21 let. V Jižní Africe se poprvé setkal s projevy rasové diskriminace, objevil své poslání a začal vystupovat proti omezování práv indických přistěhovalců, za což neunikl věznění.
Do Indie se Mahátma (Velký duch) vrátil s pověstí umírněného politika jako zkušený veterán nenásilného odporu (ahinsá - nenásilí), přesvědčený, že dokáže dosáhnout politického osvobození Indie bez použití násilí za předpokladu vytrvání ve vnitřní pravdě (satjágraha). Aby se seznámil s poměry v rodné zemi, vydal se na dvouletou poznávací cestu. Začal propagovat odmítání spolupráce s koloniálními úřady, vyzýval k občanské neposlušnosti, spočívající v nerespektování nespravedlivých zákonů. Svou energii soustředil na obnovení sebeúcty těch nejnesvobodnějších, kasty nedotknutelných, které nazval božími dětmi (haridžané).
V roce 1919 stanul v čele nově založeného Indického národního kongresu (INK), jehož cílem bylo získání úplné nezávislosti Indie. O tři roky později ale za svoji kampaň opět skončil ve vězení. Vyvrcholením protestů občanské neposlušnosti proti britskému monopolu se stal v roce 1930 Gándhím organizovaný, měsíc trvající solný pochod k pobřežnímu městu Dándí pro vlastní sůl. Tisíce osob včetně jejich vůdce skončily ve vězení, mnoho z nich bylo zbito nebo zabito. Dosáhly ale svého, britský solný monopol byl zrušen.
Přestože byl Gándhí významným protivníkem britské vlády, ta si ho v předválečných a válečných letech již nedovolila nepozvat na vyjednávání o poválečném uspořádání Indie. V srpnu 1947 byla Indie rozdělena podle náboženského klíče, i přes Gándhího odmítavý postoj. Aby alespoň utišil náboženské střety mezi hinduisty a muslimy, které ani po rozdělení neustávaly, zahájil v lednu 1948 protestní hladovku v duchu svého hesla „Bez činu zůstává i ta nejkrásnější myšlenka bezcennou“. Po pěti dnech skutečně získal od vůdců znepřátelených skupin slib, že krveprolití bude zastaveno.
Pár dní na to, byl osmasedmdesátiletý Gándhí cestou na pravidelnou modlitbu v indické metropoli Dillí zastřelen hinduistickým extremistou Náthurámem Gódsém.
Část popela Mahátmy Gándhího byla dnes rozptýlena do moře u pobřeží Bombaje. Tradičního hinduistického aktu se ujala jeho pravnučka. „Jeho tělesné ostatky byly spáleny podle hinduistického zvyku. Popel bych uchováván jedním bombajským obchodníkem, který ho posléze postoupil muzeu v Bombaji a nyní při výročí oné tragické smrti došlo k aktu rozptýlení popela,“ dodal Vladimír Nálevka, historik z Ústavu světových dějin Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Vlajka Indie
