Encyklika, tedy obecné oslovení katolické církve a širší veřejnosti papežem, byla vydána po prvním zasedání 2. vatikánského koncilu, který papež svolal v letech 1962-1965 a který přinesl výrazné reformy katolické církve. Zabývá se vztahy mezi lidmi a stávající politickou situací - vznikla necelé dva roky po vybudování Berlínské zdi a pouze pár měsíců po dramatické karibské krizi. Odmítá násilí a diskriminaci, vyzývá k toleranci, porozumění a spolupráci v mezinárodních vztazích a k důslednému dodržování lidských práv.
Rovněž požaduje zákaz atomových zbraní, ukončení závodů ve zbrojení a zahájení odzbrojovacího procesu pod mezinárodní kontrolou. Mír bude podle jejích slov zajištěn jen tehdy, bude-li založen na pravdě, vybudován na zásadách spravedlnosti, oživován láskou a uskutečňován ve svobodě. Encyklika však také připomíná povinnosti občana, kterými by měl přispět k míru.
Ideje encykliky však příliš dlouho nevydržely. I když byl Jan XXIII. blahořečen, katolická církev se vrátila ke svému původnímu autoritářskému charakteru.
