Mandela stál u zrodu demokratické ústavy a zasadil se o nastartování hospodářské reformy, kterou provázel příliv kapitálu a následný hospodářský růst. Na zahraničním poli se snažila Mandelova vláda hrát větší roli při urovnávání vnitroafrických sporů (Kongo, Angola), ale některé aktivity se nesetkaly s jasným souhlasem. Kromě nevraživosti regionálního konkurenta, prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho, byly trnem v oku Západu zejména vztahy s Kubou, Sýrií.
Mandela, symbol boje proti rasovému útlaku, se narodil 18.července 1918 v Umtatě v Transkei. Studoval na univerzitě pro černé ve Fort Hare. Pro organizování studentské stávky ho už v roce 1940 vyloučili. Před vnucovaným nežádoucím sňatkem uprchl do Johannesburgu. Vydělával si pak jako policista a dozorce v jednom z transvaalských zlatých dolů. Studium práv dokončil dálkově v roce 1942.
Ještě ve Fort Hare navázal přátelství s Oliverem Tambem a o něco později s Waltrem Siluluem, radikálním členem Afrického národního kongresu (ANC). Jak Tambo, tak Sisulu měli blízko k jihoafrické komunistické straně. Tito tři muži se koncem 40.let přičinili o aktivizaci do té doby prakticky nečinného ANC. Mandela byl v roce 1952 zvolen místopředsedou ANC a měl podstatný podíl na tom, že se kongres stal hlavní silou boje proti apartheidu. V roce 1952 si v Johannesburgu společně s Tambem otevřel první černošskou advokátní kancelář v JAR. O devět let později mu však úřady odňaly právo provozovat advokacii vzhledem k jeho politickým aktivitám.
Po masakru ve Sharpeville v březnu 1960, kdy policie při pokojné manifestaci zabila 69 osob, byl Mandela jedním z hlavních organizátorů kampaně odporu. Po zákazu ANC v roce 1961 se však už podílel na založení Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, bojové složky Kongresu, která v prosinci 1961 uskutečnila svou první teroristickou akci a ukončila tak nenásilný boj ANC.
Tzv. proces Rivonia (název statku, odkud se řídily bojové akce ANC) v roce 1963 vynesl Mandelovi rozsudek na doživotí za velezradu a 193 akcí sabotáže. Jeho uvěznění nejdříve na Robben Islandu, později v Pollsmooru, vzbudilo protestní akce v celém světě.
Po propuštění z vězení v únoru 1990 Mandela pracoval na přeměně ANC z bojové organizace v silnou politickou stranu s nadějí na získání moci a spolu s prezidentem de Klerkem usiloval o vytvoření podmínek pro budování demokratického státu. Přiznal, že za dobu jeho věznění se značně změnily vztahy mezi bílými a černými v JAR. Po pádu komunizmu zřejmě značně slevil i ze svého nadšení pro socialismus.
