Hearst Jr. zpočátku trpěl ve stínu svého otce. Ve svých 28 letech měl za sebou praxi v redakcích The New York Mirror a v The New York. Ve druhém ze zmiňovaných deníků pracoval už jako seriózní novinář. Práci šéfredaktora si poprvé vyzkoušel o rok později v nově vzniklému listu The Journal-American. I přes své nemalé úspěchy byl ale stále pod neúprosným dohledem svého vlivného otce.
„Šéfův“ obdiv si nakonec vysloužil až za druhé světové války, kdy jako korespondent působil v Evropě a severní Africe. Hearst starší sám editoval synovy příspěvky a prý ho dokonce i nutil k tomu, aby se bojových misí osobně účastnil. Mladší Hearst na to později vzpomínal takto: „Otec mi řekl, že jsem napsal pár docela dobrých článků. V jeho očích jsem se stal opravdovým novinářem. Nic pro mě nebylo důležitější než uznání od starého muže.“
Po smrti patriarchy rodu se William Hearst pustil do modernizace rodinného dědictví. V té době také začal psát svůj pověstný šéfredaktorský sloupek v novinách The San Francisco Examiner. V zájmu rozvoje zděděného impéria musel vstoupit do války o čtenáře dokonce se samotným Pulitzerem. V rámci ostrého konkurenčního boje mu neváhal vyfouknout ani tak schopného člověka, jakým byl jeden z otců moderního komixu R. F. Outcault. Jeho satirický obrázkový seriál Yellow Kid se mu ale úplně přebrat nepodařilo.
Přesto měl Hearst v té době už velký vliv na americké mínění. Není vyloučeno, že by bez jeho mediální moci nevypukla v roce 1898 ani americko-španělská válka. Na vrcholu své kariéry řídil neuvěřitelných 28 novin a 18 časopisů. Pod palcem měl několik stanic rádia a zasahoval také do filmového průmyslu. Málem se stal starostou New Yorku. Velká hospodářská krize jeho impérium sice oslabila, ale i tak zemřel velmi bohatý.
