Praha - Hnutí Grálu vychází z díla Němce Oskara Ernsta Bernhardta (1875 až 1941), původně obchodníka, který ve 20. letech minulého století začal šířit vlastní vizi, kterou odborníci na náboženství a sekty popisují jako spojení západního esoterismu s východní mystikou. Základem učení je "požadavek neustálého mravního zdokonalování člověka a respektování přírodních zákonitostí" a jedním z projevů správného přijetí díla je podle představitelů hnutí bezúhonný občanský život. Nedílnou součástí učení je i víra v reinkarnaci, jednoho boha (monoteizmus) a konečnosti hmotného světa.
Základem učení Hnutí Grálu je „požadavek neustálého mravního zdokonalování člověka“
Bernhardt sám sebe označil za reinkarnaci arabského knížete z Mojžíšových dob Abd-ru-shina. Pod tímto jménem také vydal v rakouském Vomperbergu nedaleko Innsbrucku, kam se přestěhoval v roce 1928, souhrn svých přednášek, z nichž později sestavil stěžejní knihu Hnutí Grálu "Ve světle Pravdy, Poselství Grálu" (Im Lichte der Wahrheit, Gralsbotschaft?). Svatý Grál se nechápe jako nádoba, do níž zachytil Josef Arimatejský krev ukřižovaného Krista, nýbrž jako duchovní sídlo Pravdy, Lásky a Skutečného Bytí. Po vypuknutí 2. světové války byl Bernhardt uvězněn, později vypovězen z Rakouska a zbytek života strávil pod dohledem gestapa v německé části Krušných hor.
Přesto, že se náboženské společenství kolem Abd-ru-shina začalo tvořit už od konce 20. let, větší rozmach přišel až po skončení druhé světové války. V čele hnutí, které má ve světě o něco více než 20 tisíc členů, dodnes stojí Bernhardtovi potomci.
V Československu vyšla Abd-ru-shinova kniha poprvé v roce 1932, v té době se také k hnutí začali hlásit první příznivci. Po válečné přestávce přišlo krátké oživení, nicméně nástup komunismu po roce 1948 rozmach hnutí zastavil. Jeho příznivci se začali objevovat na veřejnosti až po roce 1989. Hnutí Grálu má nyní podle svých internetových stránek zhruba 1400 členů.
S Hnutím Grálu jsou spojovány i případy násilí