Hostem Milana Fridricha v Interview ČT24 byl 1. března muž, který tvrdí, že mu sociální demokracie dluží 19 miliard korun. To je suma, která se vymyká běžnému životu. Jen pro představu, za tolik peněz si můžete koupit anglický fotbalový klub FC Liverpool, tolik získali všichni čeští vydavatelé z reklamy za minulý rok, 19 miliard je rozpočet středně velkého českého ministerstva na jeden rok. Advokát Zdeněk Altner chce tuto sumu po jediné politické straně – ČSSD. Obsahuje prý jeho honorář za získání Lidového domu a letité penále.
„Nikdo se mnou nebude jednat způsobem, jakým se mnou jedná ČSSD,“ říká advokát Zdeněk Altner
Je to už sedm let?
Bohužel je to už sedm let.
V tisku se objevuje strašná spousta čísel. Na jedené straně je to oněch ohromujících 19 miliard, na straně druhé 165 milionů korun, které požadujete po sociální demokracii okamžitě, abyste vůbec začal jednat. Vraťme se do roku 2000 a rozklíčujme, co měl advokát Zdeněk Altner dostat od ČSSD, aby byly vyrovnány vzájemné pohledávky?
V roce 2000 jsem splnil všechny povinnosti z mandátní smlouvy z roku 1997, ke kterým jsem se zavázal, a toto jsem doložil ČSSD. Navíc jsem jí opatřil v červnu roku 2000 částkou 9,5 milionu marek ze zadržovaného nájemného. Z této sumy, která tenkrát představovala necelých 180 milionů korun, jsem měl dostat deset procent. Smlouva byla jednoduchá v tom, že jestliže neuspěji, jdou všechny náklady za mnou. Můj výnos v případě úspěchu pak činil deset procent z úřední hodnoty areálu Lidového domu (v roce 2000 asi 50 milionů korun) a zmíněných deset procent ze zadržených výnosů. Dále mnou byla vyhotovena předkupní smlouva na prodej pozemků pod částí Lidového domu, kde cena byla stanovena na 680 milionů korun. Mým honorářem bylo opět deset procent. V roce 2000 to vše dohromady dělalo okolo 140 milionů korun.
To je suma, kterou jste měl dostat potom, co Ústavní soud uznal, že ČSSD je nástupkyní předúnorové sociální demokracie. Dokázal jste právní kontinuitu. Proč si myslíte, že jste své peníze nedostal? Kolik jste vůbec dostal?
Dostal jsem z jedné faktury necelých 17 milionů docela zvláštním způsobem. Předal jsem totiž doktoru Kobesovi (tehdejší místopředseda strany) fakturu na padesát milionů korun. On mi ale odvětil, že mi zaplatí pouze třetinu a zbytek vyfakturují s mými asistenty, kteří nepředají faktury mně, ale přímo sociální demokracii. Chtěl pak po mně podpis, že se zbytku vzdávám.
Dali vám něco vaši asistenti z těch 33 milionů?
Ne. Oni byli zavázáni podle smlouvy, kterou jsem s nimi měl, dát faktury mně. Ale ČSSD, aby mi nemusela dát 50 milionů, se domluvila s mými asistenty, že namísto mně dají faktury jí. ČSSD pak uložila 34 milionů do soudní úschovy, aby mi je nemusela vyplatit.
Kolik dnů dělilo soudní rozhodnutí od jednání s tehdejším místopředsedou Kobesem?
Nález Ústavního soudu byl vydán v lednu 2000. Pak bylo několikaměsíční období, kdy se musely provést zápisy do katastru, obchodního rejstříku. Tím jsem doložil ČSSD nový stav věcí. Potom probíhalo několikaměsíční jednání s BH centrem o výplatě zadržených nájmů.
Jak probíhalo těch několik měsíců, kdy se zapisovalo? Měli jste stále korektní vztahy? Neměl jste obavy o vaše peníze?
K výplatě peněz došlo v Austria bank 19. června roku 2000, pamatuji si, že šlo o pondělí. Ještě předtím v pátek mi zavolal místopředseda Kobes, který mi řekl, že se na grémiu radili a usoudili, že je to příliš mnoho peněz, které mi mají dát. Řekl, že ta smlouva je strašná. Na to jsem mu odvětil, zda mu snad vadí, že jsem jim vysoudil příliš velký majetek. Požadoval jsem zkrátka svých deset procent. Kdybych neměl úspěch, musel bych všechny náklady hradit ze svého, což tenkrát dělalo bez pár tisíc 24 milionů korun režijních nákladů.
Je to skoro sedm let, co došlo k oné pro ČSSD určitě příznivé události. Do té doby byla tato strana na hranici finančního krachu. Včera jste na tiskové konferenci prohlásil, že většina právníků nechtěla ČSSD v této věci zastupovat, protože to pokládala za prohrané, ačkoliv už v roce 1995 soud uznal, že Lidový dům státu nepatří. Ani vedení sociální demokracie nevěřilo, že lze Lidový dům získat. Jak je možné, že vám se to podařilo? Měl jste nějaké eso v rukávu?
Nemůžu říci, že bych byl nějak geniální a věděl více než ostatní. Moje intuice mi říkala, že to tak ztracené není. Navíc v těchto chvílích obstavily finanční úřady peníze ČSSD. Mně to přišlo nefér. Měl jsem takový naivní pocit, že pomůžu tehdy ještě malé opoziční straně, která se skutečně potýkala s nemalými finančními problémy. Neměla tenkrát peníze ani na nejzákladnější provozní náklady.
A zcela určitě jste cítil příležitost vydělat velké peníze.
Musel jsem počítat, že vysoko přes polovinu bylo riziko, že prohraji. Určitou úlohu sehrálo i štěstí. Například v tom, že u Ústavního soudu to dostal senát doktora Ševčíka, což byl jeden z nejlepších tehdejších ústavních soudců. Mohl to dostat senát jiný, který mohl mít odlišný právní názor. Tento spor mohl dopadnout skutečně jinak, a já bych nedostal nic.
Věnujete se od roku 2000 něčemu jinému než vašemu případu?
V letech 2000-2 jsem dodělával kauzy, které jsem měl od jiných klientů. Bylo to ovšem velmi složité, protože v roce 2000 bylo zahájeno proti mně trestní stíhání z podnětu Úřadu vlády. Nesmyslné trestní stíhání, kdy jsem byl stíhán za to, že jsem jednal tak, jak mi zákon ukládal. Trestní stíhání skončilo až na přelomu roku 2001 a 2002. Později jsem omezil svoji činnost, protože v několika soudních řízeních mi byly blokovány několikamilionové odměny. Navíc jsem byl vystaven varováním o odposleších v souvislosti s trestním stíháním.
Vraťme se k dnešku. Chcete 19 miliard. Chcete od sociální demokracie deponovat 165 milionů korun, abyste vůbec začal jednat. Nechcete mimosoudní vyrovnání. ČSSD vám nechce vyhovět. Co můžeme očekávat? ČSSD tvrdí, že návrh na konkurz je nesmyslný, protože strana nemá dalších věřitelů a není v platební neschopnosti.
Jsem přesvědčen, že návrh na konkurz má reálnou šanci uspět, protože vím o dalších věřitelích.
Takže 93 milionů, které vám chce sociální demokracie nabídnout k tomu, co už jste údajně dostal, je pro vás nepřijatelných?
Když mi sedm let dlužník neplatí, tak nehodlám přistoupit na jeho ultimativní podmínky – že mi zaplatí když, …
19 miliard je suma, kterou v České republice od politické strany asi těžko vysoudíte. On by to byl asi problém i u anglických konzervativců nebo amerických republikánů. Jde o skutečně obrovské peníze (skoro tři čtvrtě miliardy dolarů). Kolik peněz si myslíte, že můžete ve skutečnosti dostat?
Za sedm let jsem se smířil s myšlenkou, že když někdy nějaké peníze dostanu, tak zaplaťpánbůh. Ale první věcí je, že se mnou nikdo nebude jednat způsobem, jakým se mnou jedná sociální demokracie.
Takže v tuto chvíli je to v rovině rozzlobeného muže, kterému bylo učiněno bezpráví?
To bych neřekl. Myslím si, že v tomto státě je spousta lidí, kteří narážejí na bariéru bezpráví a korupce ve smyslu zneužívání státní moci. A já jsem prostě jedním z nich a nemůžu se omezit pouze na otázku finanční.
Co kdyby se vám sociální demokracie omluvila za oněch sedm let? A řekla: „Tady je 200 milionů, my víc nemáme.“
To by musela vyvodit odpovědnost vůči těm lidem, kteří jsou za dnešní stav odpovědní.
Kdyby to udělala, nebylo by to pro vás gesto?
Záleželo by na tom, jakou formou, a kdo by to udělal. Zatím žádný z představitelů, s kterými jsem jednal, nebyl natolik důvěryhodný, abych mu mohl věřit, že chce něco změnit. Proto se principiálně nebudu rozhodovat o dalším postupu dříve, než mi začnou platit.
(redakčně kráceno)