Simon Wiesenthal byl svědomím holokaustu

Vídeň - Svůj život zasvětil pronásledování nacistických zločinců a nedal tak nikdy zapomenout na nezměrné hrůzy nacistických zločinů. Simon Wiesenthal přes 50 let usiloval o to, aby tyto zločiny nezůstaly bez trestu. Jeho úsilí přivedlo do rukou spravedlnosti úctyhodných 1100 nacistických zločinců. Dosáhl též částečné satisfakce obětí holokaustu. Wiesenthalova životní pouť se uzavřela 20. září 2005 v 96 letech.

„Až se bude historie ohlížet zpátky, chci, aby lidé věděli, že nacistům, kteří zabili miliony lidí, to jen tak neprošlo,“ vysvětloval Wiesenthal svou motivaci.

Před spravedlnost pomohl Wiesenthal postavit organizátora konečného řešení židovské otázky Adolfa Eichmanna, velitele Treblinky a Sobiboru Franze Stangla či sadistickou dozorkyni, „kobylu“ z Majdanku, Hermine Braunsteinerovou. Také kata Židů ve Vilně Franze Murera. Někteří mu ale i unikli: „bílý anděl“ z Osvětimi Josef Mengele, který pravděpodobně zemřel v roce 1979 v Brazílii, či Alois Brunner, který našel údajně azyl v Sýrii.

Wiesenthal prošel 12 koncentračními tábory 

Narodil se posledního dne roku 1908 v haličské židovské rodině v městečku Bučač, která dnes patří Ukrajině. Ve dvaceti letech přišel kvůli omezování Židů na polských univerzitách do Prahy studovat architekturu a Praha ho uchvátila. Po čtyřech letech se vrátil do Lvova a po obsazení Ukrajiny Němci prošel 12 koncentračními tábory. Jednou se pokusil o útěk, málem byl popraven a pracoval také jako odklízeč mrtvol.

Na rozdíl od jiných, kteří přežili peklo táborů, se však nevrátil ke své předválečné profesi architekta. Dva roky pracoval v americkém úřadu pro válečné zločiny. Když pochopil, že Američané nemají zájem objasnit holokaust, založil v roce 1947 v rakouském Linci Židovské dokumentační centrum, které v roce 1961 přenesl do Vídně. Název Wiesenthalovy nejslavnější knihy (vyšla i česky) je zároveň mottem jeho života: Spravedlnost, ne pomsta.

Vydáno pod