Hanoj - „Strýček Ho“, tak Vietnamci nazývají legendární postavu své historie, vlastence, komunistu a prvního prezidenta Severního Vietnamu Ho Či Mina. Sjednoceného Vietnamu se zapálený vlastenec a revolucionář nedožil. Zemřel v průběhu vietnamské války, v níž severovietnamské komunistické oddíly bojovaly proti jihovietnamské armádě a Američanům. Když však jednotky Vietnamské lidové armády zakončily v roce 1975 své vítězné tažení na jih, bylo rozhodnuto o přejmenování tamního hlavního města Saigonu na Ho Či Minovo Město. Jeho jméno nesla také síť stezek, po kterých neohroženě pronikali partyzáni ze severu na jih.
Ho Či Minovy portréty visí ve Vietnamu všude, na veřejných prostranstvích i v domácnostech. Shlíží z nich charismatický muž s decentním úsměvem a typickou kozí bradkou. Jeho busty bývají nezřídka umisťovány v pagodách, stavějí se mu chrámy. Většina obyvatel, obzvláště na severu země, si svého mrtvého vůdce totiž upřímně váží. Už za svého života byl Ho obviňován z budování vlastního kultu. Skutečným předmětem uctívání se ale stal až po své smrti v důsledku snah svých nástupců. Navzdory tomu, že si výslovně přál být spálen a pohřben do tří dříve rozdělených částí země, nechaly státní orgány vystavět okázalé mauzoleum, ve kterém vystavily jeho nabalzamované tělo.
Revolucionář cestoval po celém světě
Ho Či Min (vlastním jménem Nguyen Tat Thanh) se narodil v rodině venkovského učitele ve francouzské Indočíně v hornaté provincii Nghe An. Vzdělání získal na Národní koleji v Hue a než v jednadvaceti letech odplul na lodi jako kuchařský pomocník do Evropy, vyučoval francouzštinu a vietnamštinu. Mimo svou vlast pobýval následující tři desetiletí, během kterých krátce či déle pobýval v USA, Velké Británii, Francii, SSSR, Číně a v dalších zemích.
Do komunistického a osvobozeneckého hnutí se aktivně zapojil ve Francii. Významným předělem v Ho Či Minově životě bylo jeho vystoupení na pátém sjezdu Kominterny v Moskvě v roce 1924, které znamenalo začátek jeho dráhy jako asijského vůdce mezinárodního formátu. Když se tento velký pragmatik vrátil v roce 1941 do Vietnamu, stal se hlavní postavou jinak převážně nacionalistické Ligy za nezávislost Vietnamu (Viet Minh), tehdy nejlépe organizované skupiny indočínského odboje.
Vyhlášení nezávislosti
Na konci druhé světové války prozíravě vyhlásil nezávislost ještě před vyloděním Spojenců v Indočíně. Památná chvíle nastala 2. září 1945 a Ho Či Min byl zároveň jmenován prezidentem Vietnamské demokratické republiky. Stanul však v čele vlády s nejistým osudem, neboť Indočínou brzy zmítala nová válka. Osm náročných let pak strávil v džunglích severního Vietnamu, odkud společně se strůjcem definitivního vítězství nad Francouzi generálem Vo Nguyenem Giapem velel bojovníkům Viet Minhu.
