Lubomír Štrougal pochází z komunistické rodiny z Veselí nad Lužnicí. Jeho otec zahynul za protektorátu v koncentračním táboře. Mladý Štrougal se po absolvování studia práv na Univerzitě Karlově zapojil do stranického aparátu v Českých Budějovicích a jeho kariéra rychle stoupala. V pouhých 34 letech se stal členem ÚV KSČ a o rok později již šéfoval ve vládě zemědělství (1959-1961). Poté byl do roku 1965 ministrem vnitra a v roce 1968 byl na chvíli i místopředsedou vlády. Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. Brzy ale přešel na stranu normalizace.
Štrougal se v lednu 1970 stal na dlouhá léta předsedou federální vlády. V porovnání s některými ideologickými doktrináři své doby bývá považován za pragmatického a vzdělaného politika. Po nástupu Michaila Gorbačova v Sovětském svazu stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Štrougal vydržel ve funkci předsedy vlády ještě jeden rok a v říjnu 1988 podal demisi. Svůj odchod s odstupem komentoval slovy: „Byl jsem přesvědčen, že potom, co se za rok stalo, nemám v politice co dělat“.
Po listopadových událostech roku 1989, během nichž byl odpůrcem tvrdého postupu proti opozici a navrhoval jednání z Občanským fórem, se vzdal poslaneckého mandátu a zmizel z veřejného života. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ. Tehdy v médiích na otázku, jak hodnotí svůj život uvedl: „Dost se zklamáním. V uplynulých čtyřiceti letech se to mělo dělat jinak. Počátek chyb je již v roce 1948, kdy začala vláda jedné strany.“
