Na pozvání prezidenta republiky Václava Klause přijel na státní návštěvu polský prezident Bronislaw Komorowski. Ve funkci prezidenta se přitom s Václavem Klausem setkal již dvakrát, poprvé na vrcholu Sněžky, podruhé během zasedání Visegrádské čtyřky v Karlových Varech. Obsahem současné návštěvy budou politická setkání a potvrzení nadstandardních vztahů obou zemí, ale i důležitá jednání obchodní. V předvečer návštěvy poskytl Bronislaw Komorovski exkluzivní rozhovor pro Českou televizi. Proč Poláci považují Čechy za nejsympatičtější národ? Co se stalo s polskou společností po loňské smolenské tragédii? Nebo jaké bude polské předsednictví Evropské unii? Především na to se ptal varšavský zpravodaj Miroslav Karas.
„Společně s Rusy prožíváme Smolensk i katyňskou vraždu,“ říká Bronislaw Komorowski
Češi se v posledním výzkumu veřejného mínění v Polsku umístili na prvním místě mezi nejoblíbenějšími národy. Proč si myslíte, že Poláci Čechy považují za nejsympatičtější?
Děje se tak už spoustu let. V průzkumech popularity obsazovali Češi jedny z nejvyšších příček. A teď jsou na prvním místě, vedou v průzkumech v míře sympatie. Mě to nesmírně těší z mnoha důvodů, i soukromých. Ještě v období politické antikomunistické opozice jsem se totiž snažil podnikat kroky vedoucí ke společným aktivitám, myšlení, jednání. Snažil jsem se o sbližování polsko-českého, polsko-slovenského, polsko-maďarského, litevského a ukrajinského národa, ke změnám reality, ve které žijeme. Vydával jsem takový časopis ABC (Adriatyk – Bałtyk – Morze Czarne ).
A proč se tak stalo? Podle mě nás k sobě přiblížily skutečnosti posledních 20 let, protože těch 20 let jdeme společnou cestou. Jdeme směrem ke svobodě, demokracii, integraci s Evropou a směrem k Severoatlantickému paktu. Také ve volnotrhové realitě existuje čím dál tím větší prostor ke spolupráci. Obchod mezi Polskem a Českem roste. Polsko je třetí největší partner České republiky, pokud jde o hospodářskou výměnu, takže je to pro nás jeden z nejdůležitějších států. A co bychom si více mohli přát, to je základ spolupráce. Musíme dbát na spolupráci a všechno bude v pořádku.
Jaký je váš osobní vztah k Česku?
Mám moc rád Čechy, společné podobnosti, ale taky rozdíly. Mým tak trochu „Cicerem“ ve vztahu k české kultuře a kontaktem s Čechy byl polský vyslanec v Praze Andrzej Krawczyk. Spoluvydavatel časopisu ABC. Společně jsme snili o sblížení v této části světa, on se vyznal v české problematice, pak se stal velvyslancem a já prezidentem. Takže ABC vládne polskou politikou a tak to zůstane.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Už potřetí se uvidíte s českým prezidentem. Co očekáváte od tohoto setkání?
Je pro mě nesmírně příjemné, že je to už potřetí. Snažíme se, aby byly česko-polské vztahy nadstandardní, výjimečné. První setkání bylo docela atypické, ale konalo se na nejvyšší úrovni, totiž na vrcholu Sněžky. Pak jsme se setkali v rámci Visegrádské čtyřky, které si Polsko velice váží. A váží si i české aktivity v rámci jednání Visegrádské čtyřky.
Teď bude třetí setkání, strašně se na něj těším. Bude to pro mě potvrzení, že česko-polské vztahy jsou, pokud jde o polský názor, velice důležité. Hovoříme se spoustou velikých států, ale dobrý soused je samozřejmě nejdůležitější. A proto chceme investovat do vztahu s Českou republikou. A to samozřejmě ve všech směrech – politických, hospodářských a máme také společný byznys. A Poláky a Čechy samozřejmě dobře spojuje dobrý byznys.
Váš předchůdce Lech Kaczynski a český prezident Václav Klaus měli velmi často společný pohled na dění v Evropské unii. Jaká společná témata budete s Václavem Klausem hledat vy?
Nejsem euroskeptik, ale může to být velice zajímavé, protože svět se mění. A mění se také názor polský i český. Taková výměna názorů může být velice zajímavá. Určitě najdeme spoustu témat, která se týkají integrace Evropy, skupiny euro, budoucnosti NATO či role Spojených států a jejich přítomnosti v Evropě, v Německu. Zajímavá je rovněž problematika NATO a Evropské unie, kdy existuje důležitá otázka perspektivy evropské politiky bezpečnosti a obrany. To se týká bezpečnosti nás všech, NATO i Spojených států.
U nás se hodně diskutuje o přímé volbě prezidenta. Polsko s ní má dvacetiletou zkušenost. Už pětkrát Poláci prezidenta volili. Jak tuto formu volby hlavy státu hodnotíte vy?
Přímá volba je těžkou zkouškou popularity politika. A politik, který vyhraje v přímých volbách, se pak setkává s další těžkou, reálnou zkouškou. A to nejenom symbolickou, protože v Polsku má prezident velké kompetence v mnoha oblastech. Není to jenom obrovská zkouška demokracie pro lidi, ale je to taky dovednost hledání kompromisů a spolupráce s vládami, které mají jiné názory. To je povinná a těžká dovednost a zkouška spolupráce. Já si to pochvaluji, je to dobrá zkouška.
Polsko se v červenci ujme předsednictví v Evropské unii. Co bude pro Polsko prioritou?
Musíme si pamatovat, že Česko bude ve stejném období předsedat Visegrádské čtyřce. Visegrádskou skupinu jsme vytvořili k lepší komunikaci, k lepší reprezentaci vlastních názorů. V období snah o vstup do NATO a Evropské unie k tomu přistupovaly státy různě, zda je to dobrý, nebo špatný instrument vedoucí k těm cílům. Dneska všichni víme, že se to osvědčilo. Naopak se neosvědčila samostatná cesta, samostatné hledání partnerů, zkratky. Víme, že i velikáni integrace o nás budou lépe dbát. Visegrádská skupina je důležitým instrumentem společné realizace a může to být dobrá příležitost k vypracování společného názoru ohledně realizací priorit v období polského předsednictví. A z toho také vyplývají i moje návrhy týkající se významu, vizí, problémů společné evropské politiky bezpečnosti a obrany.
Ve Varšavě se často v souvislosti s unijním předsednictvím hovoří o Východním partnerství. Co Polsko hodlá dělat?
V rámci polského předsednictví se budeme snažit ukázat to, co by mělo přiblížit celou Evropu k vizi společné východní politiky a nejenom v rámci Východního partnerství. Pokud jde o polskou vizi, myslíme si, že Východní partnerství může být velice dobré. Pro Evropskou unii by mělo být důležité přibližovat evropské standardy, získávat podobné parametry týkající se volného trhu a demokratických mechanismů. Rozšiřuje nám to hospodářskou, politickou i kulturní oblast, v rámci které můžeme spolupracovat.
Východ se bude přibližovat k západnímu světu a bude existovat v evropské integraci, nebude stát vedle. My bychom chtěli, aby tyto státy byly plnohodnotnými členy Evropské unie. Pokud si někdo myslí, že když už je uvnitř, může zavřít dveře, tak to není náš názor. Náš názor je, že měníme svět na lepší a rozšiřujeme Evropskou unii.
Po leteckém neštěstí loni v dubnu byla polská společnost jednotná. Vše se ale změnilo. Co se s lidmi stalo?
Asi není jednoduchý názor na to, jak napravit relace mezi polskými politiky, pořád sobě konkurují. Nevím jak v Česku, ale v Polsku politici vyhledávají to, co je odlišuje. A jenom nepatrné množství politiků vyhledává to, co je spojuje. A to se týká i smolenské katastrofy. Ti, kteří chtějí vyhledávat společné prožití, jej najdou. Ovšem ti, kteří chtějí najít rozdíly, je najdou také.
Pro nás je důležité, abychom zachránili alespoň kousek z toho, co se po katastrofě stalo, abychom zachránili dobré klima v polsko-ruských relacích, protože na polském smutku se podíleli též Rusové. Ovšem došlo bohužel i k mnoha problémům, zpráva ruské komise k nim patří. Ale to pomine. Je to polské drama a doufám, že něco z toho zůstane i v ruských duších.
Jak se po tragédii změnili Poláci a Polsko?
Smolensk ukázal spoustu věcí. Ukázal to, co si Poláci o sobě hodně často myslí, tedy že podléháme emocím. Ostatně každá společnost cítí nutkání společného prožívání tragédie.
Ještě jednou bych však poukázal na to dobré, co se stalo v rámci této tragédie. Tehdy vznikla šance na společné prožití nejen katastrofy u Smolenska, ale také Katyně, kde bylo zavražděno několik tisíc polských důstojníků během Stalinovy vlády. Společně s Rusy tak prožíváme Smolensk i katyňskou vraždu. Podle mého to může zjednodušit Rusku prolomit problémy, které mají sami se sebou, problémy, od kterých se nedistancovali.
Jak budou vypadat vzpomínkové akce, když někteří politici opozice nechtějí stát v jedné řadě s prezidentem a premiérem? Jakou roli může v uklidnění politické scény ovlivněné smolenským neštěstím sehrát prezident?
Politická scéna je docela stabilní, to vidíme na několika parametrech. Rozhodující hlas mají mít oficiální problémy. Katyňské a smolenské rodiny jsou samozřejmě prostředím, kde je třeba ukazovat nějakou cestu, prostředky a jehož akceptaci, bychom měli získávat… Myslím, že výročí úmrtí je uzavírající etapou a doufám, že se to stane adekvátním způsobem.
Mám pocit, že se vyšetřování tragédie ve Smolensku stalo až příliš dominantním vnitropolitickým tématem. Mýlím se hodně?
A znáte alespoň jeden příklad, kdy by to těžké emocionální věci neovlivňovaly? Myslím, že je to úkol demokracie, takže samozřejmě máte pravdu, ale musíme se s tím smířit.
Jste půl roku prezidentem. Jak se váš život změnil? Co vaše rodina? Do Prahy jedete spolu s manželkou, možná budete mít na sebe více času než ve Varšavě.
Zahájil jsem prezidentskou funkci po funkci předsedy sněmovny. Je to pro mě úleva, protože množství povinností mám menší, ne větší. Doufám, že to pocítila moje rodina. A doufám, že budeme mít v Praze trošičku příjemnosti. Je to krásné město, se kterým mám spojenu spoustu příjemných chvil z docela vzdáleného období, až ze studentských časů. A počítám s tím, že Praha pomůže v problémech prezidenta i v soukromém životě, nejenom v tom.
(redakčně kráceno)