Rád bych začal takzvanou tanvaldskou kauzou, střelba ze silvestrovské noci, ke které jste dnes vydala tiskové prohlášení. Uvedla jste, že vylučujete vraždu nebo jiný úmyslný trestný čin, který by vedl k smrti toho dvaadvacetiletého muže. Co se tedy podle dosavadních výsledků vyšetřování v Tanvaldu vlastně stalo?
Dosavadní dokazování ukázalo, že střelba, která jednoho muže zranila a druhého usmrtila, následovala až poté, co tito dva muži toho střelce napadli. Na nás teď je, abychom v kontextu všech důkazů a znaleckých posudků, které se zpracovávají dva až tři měsíce, vyhodnotili, zda ta obrana byla v mezích nutné obrany, anebo z těch mezí vybočila. V takovém případě by se ten střelec samozřejmě vystavoval možnému trestnímu stíhání.
Rasové, majetkové pohnutky, to jsou verze, kterými už se policie nezabývá?
Ty jsme naprosto vyloučili. Nejednalo se o rasovou pohnutku ani majetkový motiv, který jsme vyloučili z jedné i z druhé strany.
Někteří Romové na vás podali trestní oznámení s tím, že vyšetřování běží po subjektivní linii, že ta střelba byla v podstatě popravou…
Samozřejmě respektuju svobodu projevu různých skupin, pokud se tím nedopouští trestné činnosti. Na druhou stranu veřejnost, a tedy i osoby, které činí takováto veřejná prohlášení, má omezené penzum informací.
Myslím že, prověřování této kauzy probíhá naprosto standardně a vyzdvihla bych i práci policie. Není to ani 14 dnů od útoku a kauza je velmi kvalitně a dobře zpracována. Takže tu dnes skutečně stojíme pouze před tím rozhodnutím, zda to byla nutná obrana, anebo vybočení z mezí nutné obrany.
Státní orgány v tuhle chvíli zohledňují ještě jednu věc, a to je nějaké možné zklidnění situace. Víme, že tam je určité sociální napětí a podobně?
Je to individuální trestní kauza a byla bych nerada, aby docházelo ke směšování s celkovou sociální situací a nějakým historickým problémem. Na druhé straně pokud bychom o takovýchto incidentech nepodávali žádné informace, vystavovali bychom samotnou společnost určitému napětí. Takže je dobře, že minoritní i majoritní společnost Tanvaldu ví, co se odehrálo, minimálně v té verzi, kterou už můžeme poskytnout. Může to mít vliv i na řešení celkové situace. Nemůžeme ale ty dvě věci směšovat. A rovněž bych byla nerada, kdyby si některé aktivistické skupiny budovaly své renomé na tom, že budou v takovýchto kauzách nějak ovlivňovat rozhodování. To není možné.
Interview ČT24
Velký rozruch ve společnosti vyvolaly kárné žaloby ministra spravedlnosti na čtyři státní zástupce v kauze Mostecké uhelné společnosti a také zahájení trestního řízení protikorupční policií. Proč se k tomu vlastně nijak nevyjadřuje Unie státních zástupců jako profesní organizace?
Je třeba vyčkat na rozhodování kárného senátu Nejvyššího správního soudu, jak budou kárné žaloby vyřešeny. Ale už před časem jsem mluvila o tom, že když dojde k nějakému pochybení, je třeba vyvozovat individuální odpovědnost. Jedině tak je možno zachovat důvěru v postup státního zastupitelství.
V této souvislosti se dost přetřásá sousloví „válka státních zástupců“. Je vůbec možné v takhle krátké době ukázat na několik lidí, když si k tomu přimyslíme, že to celé asi bylo pod dohledem Nejvyššího státního zastupitelství?
Výraz „válka žalobců“ se používá při každé, i drobnější konfliktní situaci nebo při každém excesu. Ale tady se řeší situace několika let nazpět. Není to otázka uplynulých několika měsíců. A pokud se v některých kauzách začal vykonávat dohled, tedy že se začaly zpětně prověřovat, a došlo se k takovýmto závěrům, musí se na ně reagovat. Není to válka žalobců, je to jen pojmenování pochybení, ke kterým na státním zastupitelství došlo.
A jsou pojmenována ta pochybení podle vás dostatečně? Představme si obecnou situaci: přijde žádost ze zahraničí, že bychom se mohli připojit k trestnímu řízení. Co má v tu chvíli člověk, kterému tahle žádost přistane na stole, udělat?
Obecně musí státní zástupce pracovat svědomitě, rychle, efektivně, vysoce odborně. Pokud takto nepostupuje, porušuje své povinnosti. Je pak jenom otázka, zda jde o drobnější provinění, které může řešit jeho nadřízený. Nebo zda je závažnější a jeho řešení náleží kárnému senátu. Anebo zda dokonce naplňuje svým jednáním znaky trestného činu, například zneužití pravomoci úřední osoby, úmyslné nebo z nedbalosti. Mezi těmito jednáními je třeba zásadně rozlišovat.
Pokud jde o průtahy, znamená to, že se nepostupuje odborně a věci se z nějakého důvodu odkládají, neřeší se, pak je třeba to na straně státního zástupce postihnout. A já si myslím, že v tomto případě je problém především v těch průtazích. To znamená, že se nereagovalo adekvátně rychle, jak by reagováno být mělo.
Jak je možné, že ty průtahy nejsou odhaleny už v okamžiku, kdy se vlastně dějí?
V soustavě státního zastupitelství existuje několik mechanismů. Pokud si strana, jejíž práva jsou dotčena, začne stěžovat, přichází na řadu takzvaný dohled vyššího stupně, anebo i dohled nadřízeného, to znamená vedoucího státního zástupce toho kterého úřadu. Tady byly kárné žaloby podány nejen na řadové státní zástupce, ale i na bývalé funkcionáře státního zastupitelství. Je tedy evidentní, že selhaly kontrolní mechanismy jak nadřízeného stupně, tak uvnitř úřadu.
Tady znovu položím otázku na Nejvyšší státní zastupitelství, které na to v podstatě mělo dohlížet?
Pokud byl v této kauze vykonáván dohled, v tomto dohledu jsem činná nebyla, je potřeba podívat se na celý ten proces. Nejen na toho, kdo kauzu zpracovával, ale i na to, kdo na něj dohlížel.
Je obvyklé, že podává kárnou žalobu ministr, a ne třeba nejvyšší státní zástupce nebo vrchní pražský státní zástupce?
Jsou situace, kdy podává kárnou žalobu vedoucí státní zástupce na podřízeného státního zástupce. Ale není výjimkou, že kárnou žalobu podává nejvyšší státní zástupce nebo ministr spravedlnosti.
Jak vůbec celá tahle kauza poškozuje soustavu státních zastupitelství v České republice?
Každá kauza, která je nesprávně řešena, v níž jsou průtahy, samozřejmě ovlivňuje negativní pohled na státní zastupitelství. Můžete pak udělat řadu velmi dobrých věcí – mnoho státních zástupců pracuje velmi dobře a jsou za nimi viditelné dobré kauzy, a jedna takováto kauza může to renomé velmi závažným způsobem zhoršit.
Není to jedna kauza, máme tu zmiňovanou Mosteckou uhelnou společnost, armádní zakázky, uplácení poslanců. To všechno jsou kauzy, o nichž se v médiích objevují informace, že státní zástupci brzdí vyšetřovací proces. Navíc i sami státní zástupci řeší úniky informací. To vypadá skoro na rozklad celé soustavy?
Nemyslím, že by tomu tak skutečně bylo. Tyto situace se dají řešit dvojím způsobem. Buď se skutečný stav zakrývá, anebo se o něm veřejně hovoří a problémy se pojmenovávají. Některé kauzy se teď otevírají a přezkoumávají právě proto, že se veřejně mluvilo o tom, že dochází k průtahům a nesprávným řešením těch kauz. Tak může dojít k tomu, že se ta pochybení najednou jakoby nakumulují. Myslím si ale, že ta pochybení je důležité přiznat, vyřešit je, a nikoli skrývat s tím, že vše je naprosto v pořádku.
Odvolávání nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké trvalo skoro rok. Několik dlouhých měsíců zabralo odvolávání vrchního pražského státního zástupce. Teď tady máme kárné žaloby, trestní řízení a podobně. Proč se rozhoduje tak pomalu?
Tak to nevím. Pravda je, že jmenovací a odvolávací proces uvnitř soustavy státního zastupitelství se vede podle správního práva. Tam platí některé lhůty, možnosti přezkumu, opravné prostředky. Celý tento proces výrazným způsobem prodlužuje možné výměny, což je samozřejmě problém.
Jestli se nemýlím, jste příznivkyní třístupňové soustavy státních zastupitelství, tedy že by nebyla vrchní státní zastupitelství. Nepovede současná situace k tomu, že se vrchní státní zastupitelství zruší?
To bych nechtěla směšovat, aby to jednou nevypadalo, že vrchní státní zastupitelství se zrušilo, protože tam byla řada problémů. Pokud dojde ke zrušení vrchních státních zastupitelství, půjde o systémovou otázku. Je řada státních zástupců, kteří s tím souhlasí, a řada těch, kteří s tím nesouhlasí. Je to ale skutečně otázka vzájemných vztahů v soustavě státního zastupitelství. Nedá se říci, nevíme si rady s tímto úřadem, nejjednoduššího bude ho zrušit.
A ví si ten úřad sám se sebou rady v celé té soustavě? Nebo neví, jaké má kompetence, co vlastně má dělat a podobně?
Kompetence jsou jasně nastaveny. Kromě jednoho odboru, který řeší živé kauzy, jsou to především věci přezkumné, analytické a dohledové. Osobně se domnívám, že ke zpružnění a zefektivnění celého systému může dojít tehdy, pokud všechny tyto pravomoce převezme Nejvyšší státní zastupitelství i vůči krajským státním zastupitelstvům.
A uvažuje se o tom? Jsou to verze, se kterými se do budoucna počítá?
Samotný věcný záměr nového zákona o státním zastupitelství, který se připravuje, bude o této variantě uvažovat. Záleží na politicích, jak k tomuto problému přistoupí. Na konci minulého roku jsem zaslechla veřejnou proklamaci koaliční skupiny a opozičních politiků, že by se přikláněli právě k třístupňové soustavě.
Větší i menší kauzy, o kterých se tady bavíme, nějakým způsobem souvisí s politickou činností. Jsou státní zástupci vůči tomuhle všemu imunní? V okamžiku, kdy státní zástupci, kteří jsou předmětem kárných žalob, používají slova o zločineckých skupinách, které chtějí zničit státní zastupitelství?
To jsou výroky vrchního státního zástupce v Praze. Už tehdy jsem upozorňovala na to, že je potřeba takové výroky doložit, aby se nejednalo o zneklidnění společnosti. Pan vrchní státní zástupce ale nikdy takovéto výroky nedoložil. Neuvedl, jaké to byly skupiny, jak destabilizovaly státní zastupitelství a kterých státních zástupců se to týkalo. Jsou to obecné, nepodložené výroky.
Velkým problémem je v České republice korupce. Od října ale policie přijde na základě nálezu Ústavního soudu o možnost získat od operátorů takzvané provozní a lokalizační údaje. Bude ještě hůř?
Ústavnímu soudu tady částečně došla trpělivost. To, že takováto úprava trestního řádu nevyhovuje ústavnímu pořádku České republiky, totiž naznačoval už ve svých předchozích nálezech. A téměř půl roku se jedná o tom, jak tuto úpravu změnit. Ústavní soud ponechal lhůtu do podzimu tohoto roku, čímž trošku tlačí na legislativu a odpovědné osoby, aby tento významný institut pro odhalování závažné trestné činnosti upravily tak, aby odpovídal našim ústavním principům. Myslím, že do toho termínu se to může podařit.
Jde o omezování práce policie, možná i práce státních zastupitelství. Je možné říct, že je to asi dáno nedůvěrou společnosti. Kde se ta nedůvěra vzala?
Není to jenom Česká republika. Evropské státy vesměs daleko více zpřísňují legální licenci státu zasahovat do základních práv a svobod toho kterého jedince. Ať už se jedná o listovní tajemství, nebo svobodu soukromí. Byli jsme svědky zpřísnění podmínek pro provádění prohlídek nebytových prostor. Odposlouchávaný může legalitu odposlechu nechat přezkoumat Nejvyšším soudem. Takže tendence k přezkumu a k vyjádření subsidiarity u úkonů (teprve když informace není možné opatřit jinak, povoluje se zasáhnout do základních práv a svobod) jsou celoevropský trend, nikoli pouze český.
Při vyhledávání korupce je něco takového přeci mnohem jednodušší, když máte ty nástroje k dispozici?
Samozřejmě. Myslím, že poslední novela trestního řádu velmi napomůže odhalování korupčních trestných činů. Týká se to právě rozšíření možnosti odposlechu na další trestné činy. A myslím, že problém s telekomunikačními údaji bude do září tohoto roku vyřešen.
(redakčně kráceno)
