Ráno nás probouzí ptačí zpěv. Kdyby nebylo změny času, vstávali bychom do projasněného dne. Vzduch jinak voní a počasí si s námi laškovně pohrává. Toto jsou některé znaky probouzejícího se jara. Patří k nim však také moment, kdy dokážeme bez hnutí jediného mimického svalu zapřít všechna svá novoroční předsevzetí.
Co prosím? Jaké předsevzetí?
Inu, vstup do nového roku představuje nepopsaný list. Naději. V něco nového. A tedy také důvěru, že se už konečně dokážeme změnit. Nemusíme v mnoha věcech, stačí, když přestaneme kouřit, budeme se poctivě učit do školy, budeme pravidelně cvičit, běhat, mluvit slušně, hezky se usmívat na okolí… pomáhat babičkám přes přechod.
Sem tam potkáte v příručkách magickou číslici 21. Prý tolik dní potřebujeme k vybudování pozitivního návyku. Měsíc, ale pak především měsíce tři představují ostrou zkušební dobu. S příchodem jara bychom měli mít zvyky, jimiž si dláždíme cestu k proměně, zažité, automatizované.
Když se však s příchodem jara někoho, nedejbože drahé polovičky, zeptáte, jakpak to vypadá s budováním návyků, zatváří se a) nevědomě, b) nevědomě a následně podrážděně. Tak či tak, těch předsevzetí bylo nějak moc, návyky špatně naplánované, přibyly zcela jiné starosti, svět pohlcuje krize a vůbec, kdo říká, že obezita je zlá, angličtinu budu k něčemu potřebovat a kdoví, jestli proti cigaretám nevystupuje nějaká podezřelá fitness lobby.
Má zkušenost se pojí spíše s dotazy, jež si na jaře kladu sám sobě. Sám na sebe se podívám a) nevědomě, b) nevědomě a následně podrážděně. Procházím fází mlčení, abych poté vystavěl vysokánskou pyramidu argumentů v neprospěch změn a v prospěch mírumilovné stagnace. Co je staré, to je dobré. Navazuji na vlastní přirozenost. Proč bych se měl ze dne na den měnit? A proč vlastně v tomto roce? Přežil jsem to vloni, přežiju i letos. A co ti je do toho?!
Jakmile skončí několik dní hádek a naštvanosti, uvědomím si jednu moudrou pravdu. Změna může nastat kdykoliv. A vlastně… vždyť ona nemusí být ani příliš velká. Co kdybych se zaměřil jen na jeden návyk? Však co mi to udělá, když si hned po ranní hygieně vštěpím do hlavy dvě nová anglická slovíčka? Chci tu změnu? Chci! No tak.
Naliju do sebe pohár motivace. Chutná najednou dobře, asi má dost cukru, nakopne a očekává, že získanou energii zúročím. A to já ano. Rozhodnu se v samotném zápalu, že mám takové odhodlání, abych nejen slovíčka, ale také deset minut rozcvičky přidal ke své každodennosti. Cha, to je pro máčky! Budu vstávat i o půlhodinu dříve. Moment, když změna, tak změna. Od zítřka chodím pravidelně na procházky, čtu beletrii i odbornou literaturu, trávím krásné volné chvilky s manželkou, věnuji se osobnímu rozvoji, jsem milý na druhé lidi a… odchytnu nějakou stařenku a převedu ji přes přechod!
To by v tom byl čert, kdybych se nestihl změnit ještě letos!
