Prvňáčci na základní škole Slovenská v Českém Těšíně neznají slabikář. Místo slabik se učí hlásky. A čtení jim jde samo. „Děti si velmi rychle dokáží přečíst kolem sebe nápisy, což je silný motivační prostředek k jejich dalšímu učení“, uvedla Jana Helisová, učitelka 1. stupně, ZŠ Slovenská v Českém Těšíně.
Reportáž Alexandry Přečkové
Školáci se zpočátku učí jen velká tiskací písmena číst i psát. Aby si jednotlivá písmena lépe zapamatovali, naučila je Jana Helisová, která tuto metodu na škole propaguje, prstovou abecedu. V hodinách se proto velmi často i mlčí. Podle ní si děti také dokáží zdokonalit jemnou motoriku a metoda je učí pozorné a soustředěné práci.
Tzv. genetická metoda je stará už sto let. Zatím ji ale využívá jen zlomek škol.
Česko-těšínské děti učí číst trochu jiným způsobem i na Masarykově základní škole. Tady mají dokonce i třídy, které se zaměřují jen na alternativní metody výuky. Jinak učí i matematiku. Metoda profesora Hejného používá místo čísel třeba šipky. Děti neznají sešity plné příkladů. Důležité je všechno si na vlastní kůži vyzkoušet.
