Benešov (Boskovicko) - Přírodní rezervace Pavlovské mokřady vysychá. Vedení nedaleké obce Benešov proto chce žádat o dotace, aby mohlo zachránit mizející rašeliništní mechy. V létě je totiž v mokřadech výrazně méně vody a vysychající půda mění ráz krajiny, která má nižší úrodnost a hrozí jí tzv. bleskové povodně.
„Klesají nám spodní vody. Hospodaření v těchto místech mělo za následek úbytek vody, která se odváděla pryč, aby se mohla strojově obhospodařovat. Krajina se tak devastovala,“ vysvětlil ztrátu vody starosta Benešova Antonín Rus (nez.). Plánované úpravy vysychajících mokřadů nedaleko Boskovic zahrnují odbahnění tamního dvouhektarového rybníka nebo vznik nové tůňky, která by vodu rozváděla do vysušených míst.
Takový zásah do krajiny by ale podle prvních odhadů stál dvanáct milionů korun, na což Benešov nemá peníze. O dotaci proto žádá Státní fond životního prostředí, který by případně uhradil devadesát procent nákladů. Zbylých deset procent by už obec ve svém rozpočtu našla.
Pokud by Benešov se žádostí o peníze uspěl, s úpravami by mohl začít příští rok. Ze sto dvaceti hektarů Pavlovských mokřadů postupně mizí nejen voda, ale i různé druhy mechů, například ten rašeliništní. Místo něj se objevují méně vhodné druhy mechů nebo náletové dřeviny. „Je tu náletový porost, který je důkazem toho, že mokřad vysychá,“ upozornil starosta Antonín Rus.
Cílem úprav je zachovat přírodní ráz rezervace a zlepšit vlhkost vysychající krajiny. Hospodaření s vodou je důležité například pro lepší úrodnost okolních polí. V minulsti byly v krajině mokřady téměř na každém kroku. Za posledních sto let ale zmizela z Evropy polovina všech mokřadů. U nás je situace ještě horší.
„V minulých letech, v době intenzivního hospodaření, mokřady spíše zanikaly. Nejhorší období bylo ve 30. letech minulého století, kdy začaly vznikat velké drenážní systémy. Ty krajinu vysušily a místa, kde by mokřady mohly být, zanikly. Nyní je zájem mokřady budovat či rozšiřovat,“ řekl ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jiří Hladík. Podle odborníků zůstalo v českých zemích jen 1,5 procenta původního počtu mokřadů a všechny dnes přežívají v chráněných rezervacích.
„Spousta pohádek je o bažinách a močálech, málokdo si ale uvědomuje, že jde o nejužitečnější část přírody,“ připomenul Miroslav Kovařík ze Správy Chraněné krajinné oblasti Moravský kras. Zatímco například o studánky lidé po staletí pečovali, mokřady a močály pro ně byla spíše tajemná či nebezpečná místa, která zemědělské hospodaření nakonec vymazalo z mapy.
