Evropa plánuje hydroponické zemědělství na Měsíci. Hnojit chce regolitem

Bez živin nic neroste. To platí na Zemi i na Měsíci. Nový projekt Evropské vesmírné agentury má za cíl vymyslet, jak získávat a využívat hnojiva mimo naši planetu.

Pokud plány lidstva na kolonizaci Měsíce vyjdou, z astronautů a kosmonautů se dříve nebo později nutně stanou farmáři. Bez vlastního zdroje potravin není dlouhodobá přítomnost lidí mimo Zemi možná – a jinak než pěstováním to zatím neumíme.

Nový projekt Evropské vesmírné agentury (ESA) s názvem Discovery se proto pokouší zpracovat měsíční půdu, aby se z ní dalo získat hnojivo pro pěstování rostlin.

Dobré a špatné zprávy

Dobrou zprávou podle vědců, kteří na projektu pracují, je, že v měsíční hornině se nachází dostatek základních minerálů potřebných k tomu, aby úroda rostla. S výjimkou jednoho, a sice toho nejdůležitějšího – dusíku. Dokazují to analýzy měsíčních vzorků, které v minulosti dopravily na Zemi robotické i lidské mise.

Naopak špatnou zprávou je, že měsíční půda (odborně regolit) se v přítomnosti vody zhutňuje, což způsobuje problémy při klíčení a růstu kořenů rostlin.

To znamená, že se musí hledat jiné řešení. A tím je podle evropských vědců hydroponie, tedy pěstování rostlin bez půdy – živiny získávají přímo z vody, která je na živiny bohatá. Přesto má měsíční půda stále využití, a to pro získávání živin. 

A to je přesně cílem nového projektu: dostat z měsíčního regolitu co nejvíce živin, které by se daly použít v měsíčním hydroponickém zemědělství. „Tato práce je nezbytná pro budoucí dlouhodobý průzkum Měsíce,“ vysvětluje Malgorzata Holynska z ESA. „Abychom mohli být na Měsíci dlouhodobě a udržitelně, musíme využívat tamních zdrojů a získat tak přístup k živinám, jež se nacházejí v měsíčním regolitu – aby nám pomohly s pěstováním rostlin.“

Dosavadní výsledky jsou opatrně optimistické, podařilo se už vypěstovat fazole s využitím simulovaného měsíčního regolitu jako zdroje živin. Vědci pro to využili co nejpodobnější materiál na Zemi – hmotu z vysokohorských masivů.

  • Hydroponie je pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku. Nejvhodnějším substrátem je v tomto případě keramzit – expandovaný jíl. Hydroponicky je možné pěstovat téměř všechny pokojové rostliny, zeleninu, ovoce nebo květiny.
  • Užitkové rostliny ve sklenících se také pěstují hydroponicky buď v minerální plsti, nebo v roztoku na „tenké vrstvě“. V těchto systémech voda cirkuluje, mimo záhony se zpět vrácený roztok filtruje, doplní se živiny, upraví pH a teplota. Podle systému a účelu pěstování se přidávají hnojiva.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Kanibalismus škodí lidskému zdraví, proto se neuchytil, tvrdí vědci

Kanibalismus má nepříznivé dopady na zdraví, což je hlavním důvodem, proč se v lidské společnosti neuchytil, tvrdí dvojice vědců z Polska a Česka. Pomocí matematického modelu dospěli k závěru, že dlouhodobé pojídání jiných lidí šíří v komunitě nemoci a vede k jejímu rozpadu, napsala agentura Reuters.
před 23 hhodinami

Vědci popsali, jak nebezpečný patogen plíživě získal imunitu vůči antibiotikům

Ukryté na nemocničních chodbách, šířící se v malých nenápadných vlnkách. Z hlediska lidského času pomalu a nenápadně, ale současně nezastavitelně a tak, aby co nejlépe odolávaly lidské medicíně. A podařilo se jim to – z obyčejných bakterií se staly „superbakterie“ odolné vůči většině antibiotik. Vědci teď popsali, jak tato cesta vypadala.
včera v 08:00

Americká vědkyně vytvořila umělé buňky, které se umí samy rozmnožovat

Dělí se, replikují svůj genom, vypadají jako živé. Ale tyto buňky vznikly pod rukama vědců v laboratoři. Od opravdového umělého života je sice dělí ještě propast, ale jsou prvním náznakem toho, jak by v budoucnosti mohl vypadat.
2. 7. 2026

Obři na jídelníčku. První obyvatelé Ameriky byli specialisté na lov megafauny

Nejstarší původní obyvatelé Ameriky se velmi úzce potravně specializovali.. Kamkoliv na tomto kontinentu vkročili – od Aljašky až po nejjižnější části Latinské Ameriky – tam lovili tu největší možnou kořist. Tedy zvířata, která se dnes označují za megafaunu.
2. 7. 2026

Evropský pohled