Archeologové odhalili na odlehlém norském ledovci pravěké skladiště loveckého vybavení, včetně skvěle dochovaných šípů a zbytků kořisti. Jde o pozoruhodný příklad archeologických výzkumů zkoumajících místa, kde ustupují ledovce. Kvůli globálnímu oteplování těchto míst rychle přibývá.
Ustupující ledovec odhalil v Norsku pravěkou loveckou skrýš
Vědci nález popsali ve studii, která vyšla v odborném časopise Holocene. Odhalili ho v oblasti Langfonne, kterou zkoumají už několik let. Je bohatá na takzvané ledové čepice – menší ledovcové regiony, které v poslední době mizí rychleji než velké ledovce. Přitom odhalují vše, co bylo tisíce let pod nimi nebo co do nich zapadlo.
Místo nálezu
Problém je, že jakmile se tyto artefakty z ledu dostanou na vzduch, dochází k jejich rychlému poškození – proto během letních měsíců archeologové v těchto místech intenzivně pátrají, aby jim nic neuniklo. Spolupracují přitom s klimatology, glaciology a dalšími experty. Pomáhají jim také například radarové snímky, které odhalují sílu ledu.
Severská Bonanza
Nový objev patří k těm největším. Tvoří ho 68 šípů, pět hrotů šípů a necelé tři stovky ostatků zvířat. Vedoucí výzkumu Lars Holger Pilø popsal v příspěvku na blogu naleziště jako „bonanzu“ – což je narážka na slavné naleziště zlata na Yukonu.
Nejcennějším nálezem jsou dříky a hroty šípů, ty nejstarší pocházejí z doby před přibližně šesti tisíci lety. Jde tedy o nejstarší nálezy v ledovci v severní Evropě – jsou dokonce přibližně o 800 let starší než slavný „ledový muž“ Ötzi, jehož tělo bylo nalezeno v italských Alpách.
Artefakty byly datovány pomocí radiokarbonové metody, takže vědci získali detailní obraz o tom, jak byla lokalita využívaná v průběhu tisíciletí. Nejvíce byla obývána před asi 4000 lety, pak se sem lidé vrátili zase kolem roku 1000 našeho letopočtu. Mezi nejstarší nálezy se řadí také plašící klacky – pomocí nich pravěcí lovci naháněli svou kořist, nejčastěji soby, do míst, kde se dala zvířata snadno zabít.
Klimatická archeologie
Pro vědce bylo ale také důležité, jak se měnily přírodní a klimatické podmínky v regionu – právě ony totiž měly zřejmě klíčovou roli v jeho využívání lidmi.
Zajímavé pro archeology bylo, že současně mohli na této lokalitě sledovat, jak vypadala domestikace sobů. Vypadá to, že zvířata byla lidmi v tomto regionu domestikována, aniž by o tom sama věděla.
Ledové čepice jsou totiž pro tato zvířata zejména v létě oblíbeným místem. Míří sem kvůli chladnějším teplotám, jež je chrání před hmyzem. Místa, kudy sobi na ledové čepice přicházejí, byla lovci intenzivně využívána – stavěli si zde jakési úkryty, z nichž mohli zvěř sledovat i lovit.
Sobi využívali ledové čepice v minulosti - i nyní
Nový výzkum je důležitým dokladem pro poznání raného vývoje lidských kultur ve Skandinávii. S tím, jak bude s klimatickou změnou ledovců ubývat, zřejmě přibude i dalších podobných objevů.