Historický on-line k 17. listopadu 1989

Zástupci studentů pokládají květiny u hrobu básníka Karla Hynka Máchy, jehož ostatky byly na Vyšehrad přeneseny ze sudetských Litoměřic právě v osudovém roce 1939, a zapalují svíčky. Na hřbitově a v okolí je kolem deseti tisíc lidí. Dav zpívá státní hymnu.

Čelo průvodu, ve kterém jdou kromě studentů i jejich pedagogové, pamětníci událostí roku 1939 a představitelé inteligence, vystoupá Lumírovou ulicí na Vyšehrad a vchází na zdejší hřbitov, na kterém odpočívají nejslavnější Češi.

Albertov se vylidňuje, většina účastníků shromáždění je na cestě na Vyšehrad. 

Dav se pohybuje pomalu vpřed a cestou skanduje „Gottwald rovná se Stalin!“, „Nahoře se krade!“, „Nechceme Štěpána!“ a poprvé zní skandování „Ať žije Havel!“.

Teprve nyní se čelo davu vydává ulicí Na Slupi směrem na Vyšehrad. V čele jdou studenti s vlajkami a svíčkami. Snaha provokatéra a poručíka StB Ludvíka Zifčáka (který se infiltroval do studentského hnutí pod jménem Milan Růžička) nasměrovat průvod nepovoleným směrem do centra je neúspěšná.

Lidé stále zůstávají na Albertově, rozsvěcují svíčky a volají další hesla. Ozve se i skandování „Několik vět!“, odkaz na protirežimní petici, kterou od června podepsalo už 40 tisíc signatářů.

Davem na Albertově se ozývají pokřiky „Svobodné volby!“, „Nechceme vládu jedné strany!“, „Dubček!“, „Zrušte StB!“, „Zrušte lidové milice!“.

Shromáždění oficiálně končí. Pořadatelé vyzývají, aby lidé podle plánu pokračovali povoleným směrem na Vyšehrad, přestože část z nich chce jít do centra na Václavské náměstí – ve stopách pochodu před padesáti lety, při němž byl postřelen Jan Opletal.  (Právě tento směr je uveden i na zvacím letáku, vytisknutém ovšem ještě před schválením akce příslušnými orgány.)

Dav na minutu utichá. Následuje aplaus a výkřiky „Ať žije Charta!“, „Ať žije Havel!“.

Během vystoupení nezávislého studenta se ozývají první čistě politické projevy, lidé skandují například „Jakeš ven!“. Klíma vyzývá k minutě ticha za mrtvé studenty, kteří umírali v listopadu 1939 v Praze a v červnu 1989 v Pekingu při masakru na náměstí Nebeského klidu.

Promlouvá čtvrtý řečník, Martin Klíma za nezávislé studenty. „V této chvíli je pro budoucí svobodnou studentskou existenci nezbytné, abychom se zastali našich kolegů na vysokých školách, kteří jsou perzekvováni za svůj občanský postoj nebo za účast na demonstracích 28. října. K jejich obraně vyzýváme všechny, zvláště pak oficiální studentské představitele.“

Jiří Jaskmanický z Městské vysokoškolské rady Socialistického svazu mládeže není přijat zdaleka tak vřele. Jeho apely jako „O demokracii se musíme poprat! Podporujeme vysokoškolské časopisy! V jednotě je naše síla!“ lidé přerušují nesouhlasným pískotem.

Shromáždění opět reaguje bouřlivým potleskem.

Po Šárkovi se slova ujímá matematik Miroslav Katětov. Mluví o svém nuceném odchodu z veřejného života v roce 1969 a popisuje současnou situaci na vysokých školách, která by měla vést k nutnému dialogu. Apeluje na to, aby se studenti podíleli na řízení škol.

Dav odpovídá skandováním „Svobodu! Svobodu!“ a „Dialog! Dialog!“.

Jako první veřejně promlouvá Josef Šárka, který se před padesáti lety účastnil Opletalova pohřbu, v jehož důsledku nacisté o dva dny později (17. listopadu 1939) zavřeli české vysoké školy. Vyzývá: „Studenti, nedejte se, jsem rád, že bojujete o to, o co jsme bojovali my tenkrát.“ A zopakuje půl století staré heslo: „Tvrdě do tvrdého!“

Počet účastníků vzpomínkové akce prudce narůstá, Státní bezpečnost odhaduje, že na místě je už asi patnáct tisíc lidí.

Shromáždění oficiálně začíná. Přítomní zpívají neoficiální studentskou hymnu Gaudeamus igitur a Monika Pajerová ze Studentského tiskového a informačního střediska Filozofické fakulty UK vítá přihlížející.

Ulice Na Slupi se zaplňuje, lidé začínají křičet hesla jako „Pro svobodnou republiku ve svobodné Evropě!“ nebo „Proč se učit nesmysly?“.

Na letáku, který na akci zval, se lidé mohli dočíst nebývale odvážná slova: „Nechceme jen pietně vzpomínat tehdejších tragických událostí, ale chceme se aktivně přihlásit k ideálům svobody a pravdy, za něž jejich účastníci obětovali své životy.“

Před budovou patologického ústavu na Albertově se schází 500 až 600 lidí. Primárně proto, aby uctili památku studenta Jana Opletala, který byl smrtelně raněn při protinacistické demonstraci v roce 1939. Vzpomínková akce je povolená Obvodním národním výborem v Praze 2, včetně následného pochodu na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy.