Plány na spojení Labe s Dunajem napříč dějinami
O spojení Dunaje a Vltavy uvažoval už v 70. letech 14. století Karel IV., a to kvůli dopravě zboží z Benátek přes Čechy do Brugg. V polovině 17. století pak existovaly plány na využití řeky Moravy a její propojení s Odrou, záměr dokonce schválil Moravský zemský sněm.
O vybudování vodní cesty, která by usnadnila dopravu výrobků severomoravského průmyslu, se začalo vážněji uvažovat na konci 19. století. Myšlenkou se zabýval i slavný budovatel vodních staveb Vojtěch Lanna mladší. S propojením Dunaje a Odry počítal i rakouský vodocestný zákon přijatý na přelomu 19. a 20. století.
Příznivcem byl zakladatel zlínského obuvnického impéria Tomáš Baťa, usiloval zejména o splavnění Moravy. Dva roky po jeho předčasné smrti při letecké nehodě se pak začal budovat Baťův kanál, 52 kilometrů dlouhé spojení Otrokovic a Rohatce bylo dokončeno v roce 1938. Zhruba polovinu nákladů platil koncern Baťa. Kanál zpočátku sloužil hlavně nákladní dopravě, po roce 1989 byl obnoven pro turisty.
O vybudování kanálu se uvažovalo i za komunistického režimu, ovšem pouze v dlouhodobém horizontu. V roce 1971 například vláda vydala nařízení o územní ochraně „říční varianty“ průplavního spojení Dunaj–Odra–Labe.
Na návrzích a studiích se pracovalo i v 90. letech. Plány začali intenzivně kritizovat ekologičtí aktivisté, o ekonomickém smyslu pochybovala také část dopravních expertů.
Zastáncem budování kanálu je prezident Miloš Zeman, jehož vláda v roce 2001 rozhodla o zachování trasy kanálu v územních plánech, aby to neznemožnilo případnou realizaci. Později sice Zeman patřil podle vlastních slov mezi jeho odpůrce, jak řekl na debatě se studenty v listopadu 2009, po vypuknutí hospodářské krize ale změnil názor. Viděl v něm mimo jiné příležitost k vytvoření desítek tisíc pracovních míst. A stavbu propaguje Zeman také jako prezident.
